ALVENTA: Vcítěné tajemství I. ✓

1. kapitola: Smluvní podklady

 POHLED THORA:

„Thore?" zavolal na mě čísi hlas. „Nezapomeň si ty podklady." Otočil jsem se na osobu stojící opodál. V pohodě, byl to jen táta. V ruce držel nějaké dokumenty sepnuté k sobě kancelářskými svorkami. Postával jsem zrovna na chodbě a povídal si s Raylem o znovuobnovení vodních toků na Vermonu. Docela dost jsme se zakecali mimo téma, což u nás bývalo naprosto běžné a přestali se soustředit na původní plán.

„Jaké podklady?" zeptal jsem se ho nechápavě a stočil k němu svůj pohled. Neměl jsem sebemenší tušení, o co se jedná – jako vždy jsem byl úplně mimo. Nejsem zrovna strážce, který by překypoval soustředěním a bdělostí, byť to mé postavení ve většině případů vyžadovalo.

Otec ke mně mezitím došel a podal mi do rukou listy papírů, jejichž písmo mi připomínalo pozemské egyptské hieroglyfy. Vše se mi najednou začínalo vybavovat – mírová smlouva s Polnií (1). Já na to zapomněl!

„Proč jsi mi to nepřipomněl tati?" začínal jsem být poněkud podrážděný. „To je jako dneska?" Opler pouze pokýval hlavou na znamení souhlasu. Díval se na mě celkem bodavým pohledem – jako hladová kobra, která se snaží zaregistrovat kořist. Pochopil jsem – můžu si za to sám. Měl jsem si to někam poznamenat a ne to nechávat na poslední chvíli, jako vždy. „Takže to je dneska?" Zděsil jsem se a ohlédl se po Raylovi. Ten se jen ušklíbl, ale snažil se to zamaskovat přitisknutím dlaně na ústa.

„Je to dneska." Opět jsem se otočil na Oplera. „A ještě k tomu tam máš být za dvě hodiny." Sakra! Nejsem nijak upravený a mám na sobě úplně děsný hadry. Tak fajn, hadry to možná nejsou, ale stejně nejsou vhodné na setkání s Polnijským králem.

„Dvě hodiny?" ještě jednou jsem se nevěřícně zeptal. „Dvě hodiny?" ještě stále nevěřícně. To vůbec není dobré. Co budu asi tak dělat? Jen upravit si oblečení mi potrvá hodinu a ještě k tomu nemám ani připravenou smlouvu.

„Thore, jestli chceš, můžu ti s tím pomoct." Ozval se za mnou Raylův starostlivý hlas. Otočil jsem se na něj a věnoval mu významný pohled, kterým obvykle dohlížím na pořádek v podhradí.

„Vážně? To bys pro mě udělal?" Rayl jen přikývl a došel k mému otci pro dokumenty a podklady. Opler mu je velice rád předal a sám odešel hlavním vchodem do sálu, kde by se v tuto chvíli měla pořádat jedna z vedlejších rad – můj otec se jí s poněkud chaotickou náladou ujal místo mě, abych měl více času na přípravu čehokoliv, co jsem měl na dnešek zrovna v plánu. A já mám v plánu zrovna mírové jednání! Och Alvente (2), dej mi sílu!

S Raylem jsme se sebrali a co nejrychleji zamířili do mých komnat v druhém poschodí. Po schodech jsme vystoupaly nahoru a octli se před velkými dubovými dveřmi. Vytáhl jsem z kalhot klíč a vmžiku jsme vpadli dovnitř. Mé komnaty mají sedm místností – prostornou ložnici; šatník; koupelnu; velký obývák; menší kuchyň a dva pracovní pokoje určené pro schůze s důležitými jednateli, dodavateli surovin, krevními prodejci a významnými spojenci z různých koutů planety.

Zamířili jsme rovnou do obývacího pokoje a posadili se na pohodlný gauč, přičemž jsme si k sobě přitáhli konferenční stolek, abychom na něm mohli vyplňovat důležité podklady. Já podepisoval papíry a Rayl četl a překládal polnijské texty. Stále mi nejde do hlavy, jak může Rayl umět tak perfektně polnijsky – přece jen, nikdy dřív s Polnií nic společného neměl a ani v ní nežil. Je to záhada, kterou asi nikdy nerozluštím, pokud nebudu mít v plánu se ho na to zeptat, což neudělám, protože bych mu tím akorát připomínal jeho smutnou minulost...

„Hele kámo, já si ještě musím jít upravit oblečení." Řekl jsem a vstal z gauče. „Zvládneš to tady? Přečti to a pak mi jen řekneš, co přesně mám podepsat, jo?"