ALVENTA: Vcítěné tajemství I. ✓

14. kapitola: Akce vs. reakce

POHLED SKITZE:

V jednu dobu jsem Thora líbal na rty a v tu druhou ležel na zemi po pádu z pohovky.

„Nemůžu, přestaň s tím." Hnědovlásek měl zarudlé tváře a v očích se mu hýřila spleť pocitů a myšlenek. S lehkostí jsem vstal z podlahy, přešel k němu a prudce ho odstrčil zpátky na pohovku. Rozkročmo jsem se na něj posadil, čímž jsem si připomněl první chvíli před několika týdny, kdy jsem na něm přesně takhle seděl a poprvé ho políbil. Nepochybně si to vybavil taky, protože se okamžitě začal vrtět a vyšiloval. „Skitzi, pusť mě. Nech mě jít, prosím." Škemral a já viděl, jak se soustřeďuje a chce se přemístit. Chmátl jsem mu po rukou a silně je zmáčkl.

„Buď mě vyslechneš, nebo se se mnou přemístíš. Vyber si." Panika v Thorových očích byla jasně vepsaná a já ho propaloval tak beznadějným pohledem, až jsem se obával, že se před ním rozpláču. „Vyber si." Zopakoval jsem. Buď se přemístíme společně (protože ho držím), nebo mi dá šanci mluvit. Je to jen na něm.

„Nepřesvědčíš mě. Já nejsem tohle."

„Tohle co?" tiskl jsem ho k sobě, aby cítil, jak jsem díky němu tvrdý a on okamžitě zalapal nad tím pocitem po dechu. To, co jsem ale ucítil já, pro mě bylo mnohem větší překvapení – on na tom nebyl jinak.

„Nejsem gay." Odpověděl zrychleně.

„Nevěřím. To, co máš dole, říká něco úplně jiného." Oponoval jsem mu a přemístil ruce na jeho pevně stavěné boky, abych je mohl sevřít.

„To jsou jen hormony. Nic jiného." Bránil se.

„A to u mě jsou taky hormony, Thore?" přesvědčoval jsem ho. „Jen se koukni, co se mnou děláš a co dělám já s tebou." Sklouzl očima na svůj rozkrok a já zahlédl, jak zavadil i o můj, přičemž jsem se otřásl jako osika. Nejsem zvyklý, aby se mi někdo díval tam dolů, ale když se tam teď tento Qarwexan kouknul, bylo na tom něco nepopsatelně vzrušujícího.

„Jak říkám, jen hormony." Bože, takže on to nepřipustí? Nepřipustí, že ho vzrušuju? Fajn, takže to zkusíme jinak. 

Přitiskl jsem své rty na jeho ústa a vynucoval si vstup. Thor mi v tom bránil, ale nakonec jsem mu je jazykem přece jen rozdělil od sebe. Mapoval jsem jeho nádhernou pusu zevnitř a zkoumal každý milimetr, na který jsem narazil. Jeho jazyk se ale nepohyboval a tak jsem se rozhodl ho trochu popostrčit. Jazykem jsem šťouchal do jeho a on mi vzdychl do pusy.

„Dost,... Skitzi, prosím." Snažil se mě zastavit, ale jak jsem později pochopil, spíše se snažil zastavit sebe. Začal se jazykem třít o můj a mě srdce blahem poskočilo, když se o ten sval otřel a vytvářel mezi našimi pusami menší válku. Zasténal jsem a nechtěně pohnul boky – nedokázal jsem se udržet. Rukama jsem klouzal po jeho břiše a on se mě bázlivými doteky dotýkal na pažích, které pevně tiskl.

„P-prosím... přestaň." Bylo mi naprosto jasné, že nad sebou brzy ztratí kontrolu. Přemýšlel jsem nad tím, že bych ho nechal, že bych prostě využil příležitosti jeho neovladatelnosti, ale to jsem nechtěl. Nechci, aby se ráno probudil a vyčítal si, co se stalo. Nechci, aby mě za to nenáviděl. Zastavil jsem se v jakýchkoli pohybech a podíval se do jeho očí, v kterých se leskly zvětšené zorničky.

„Nechci přestat, Thore." Řekl jsem rychle. „Ani ty nechceš. Vidím na tobě, jak se tomu bráníš, ale vím, že je to jen kvůli tvým příbuzným. Bojíš se, že to, co děláme je špatné a není to správné, ale není to pravda. Já tě chci." Z jeho rtů se prodralo zavrčení podobné vzlyku.

„Ne-nemů-..."

„Můžeš. Proč bys nemohl?" stále mě držel a přejížděl svýma rukama nahoru a dolů po mých pažích. Na někoho, kdo se bojí, má docela odvahu. „Prosím." Zaškemral jsem a prsty přejel přes jeho zakryté bradavky, které byly vzrušením celé ztvrdlé, jak jsem přes látku cítil – kdy se tohle stalo? Nezadržel mě a ještě víc proti sobě natlačil mé boky. Roztouženě jsem se mu zabodl do očí, sklonil se k jeho rtům a znovu je spojil do polibku. Odpor se částečně vytratil, ale i tak mi pár buněk v těle radilo, ať postupuji pomalu – nechci ho vyplašit.