ALVENTA: Vcítěné tajemství I. ✓

5. kapitola: Společné zájmy

POHLED SKITZE:

Je vidět, že je tento mladý král v mé přítomnosti nesvůj. Jde to poznat z napjatého postoje a zvláštního chvění v ramenou. Nemám tušení, zda se mě bojí nebo má strach z toho, že přede mnou řekne nějakou blbost. Kdybych sám měl více neslušného vychování, asi bych se začal řehtat na celou řadu, která s námi šla v zástupu – myslím tím samozřejmě vojáky.

Zhruba po čtvrt hodině jsme konečně stanuli před Qarwexkým hradem, kde mému zraku neunikla pozornost lukostřelců na hradbách, kteří byli připraveni kdykoli vystřelit – pokud by to samozřejmě bylo nutné; působivé. Já sám taková opatření nezavádím, ale jak to tak vypadá, tady v Qarwexu je to denní rutina.

S hlasitým rachotem se brána otevřela a já vešel dovnitř přes pevný dřevěný most, abych poprvé v životě viděl nádvoří, jež se za bránou nacházelo. Je vidět, že domky, které tu stojí, jsou nově zrenovované a mají zcela nové střechy. Venku pár Qarwexanů hrálo Drevskou čtyřku (10), karty nebo skákali panáka. Dospělí seděli na terasách, popíjeli krev a užívali si příjemný vánek říjnového podzimu. Všude vládl pokoj a veselí – to bylo také působivé. Jak to tak vypadá, Qarwexané si tu žijí stejně dobře jako Vodní strážci za zdmi hradeb.

Další brána se otevřela a tentokrát vedla přímo do hradu. Urovnal jsem si svůj černý kabát a všímal si, jak po podhradí pobíhá jeden Qarwexan za druhým – trochu chaotické, ale jinak dobré. Po schodišti jsme stoupali nahoru a prošli několika chodbami, než jsme se zastavili před cílem naší cesty – Hlavní síní.

Thor zatlačil na dvojdveře a ty se pod tím náporem rozrazily a odhalily tak malou útulnou místnost s krbem na konci síně; velkým stolem – asi poloviční velikosti než byla celá místnost; křesly po obvodu obdélníkové desky a nakonec menší uvítací salónek u již zmíněného krbu. Jak bych čekal, bylo tu také několik členů Qarwexké hradní rady, kteří čekali, až se k nim s králem Artlesem přidáme.

Jemný dotek na mém rameni mě donutil ucuknout do strany a otočit se o 180 stupňů. „To jsem jenom já Skitzi." Ozval se mi u ucha ztichlý Vintrův hlas. „Máš se zatím posadit do salónku. Thor Artles plánuje rozpustit osazenstvo a chce s tebou jednat neformálně." Pootočil jsem hlavu a s trochu pootevřenými ústy se na svého kamaráda podíval.

„Neformálně? Proč?" optal jsem se rychle.

„Zřejmě se necítí ve společnosti příliš dobře. Neboj, budu tu s tebou a on tady bude mít svého rádce." Nezřetelně jsem na souhlas pokýval hlavou.

„Tak fajn. Když to tak chce..." nechal jsem větu zaznít ve vzduchu a pomalým krokem se došoural k jednomu zeleně potaženému křeslu, do kterého jsem se následně posadil. Vnímal jsem, jak Thorův pevný hlas rozpouští členy rady. Většina z nich trvala na tom, že by se mnou neměl jednat sám, ale on je jednoduchou gestikulací umlčel. Je zvláštní, že je sem nejprve nahnal a až teď si rozmyslel jejich účast. No nic, určitě se ho na to zeptám.

Všichni Qarwexané už byli vyhnáni z místnosti a já zůstal s Thorem, jeho rádcem a svým pobočníkem zcela sám. Chvíli bylo jen ticho, než se Thor krapet vzpamatoval a pokročil ke křeslům v rohu místnosti. Vintr se s tím hnědovlasým klukem posadil do dvou křesel na druhé straně místnosti zanechávaje nám tak kapku soukromí k nezávazné konverzaci.

Thor došel ke křeslu a posadil se naproti mně. Mezi námi byl jen malý stolek, který rozděloval naše dvě místa. „Omlouvám se, tohle v původním plánu nebylo." Přiznal a pokusil se o křivý úsměv.

„To je v pořádku. Proč jsi se mnou nechtěl jednat formálně?" zazněla má první otázka, kterou jsem měl na jazyku.

„Chtěl jsem tě nejprve trochu lépe poznat. Chci vědět, jaký jsi." Usmál se o něco více nenuceně. „Nemůžu uzavírat mírovou smlouvu s někým, koho ani neznám, to jistě chápeš." Přikývl jsem a zabořil hlavu do křesla pokoušeje se upustit trochu ze své nejistoty.