ALVENTA: Vcítěné tajemství I. ✓

3. kapitola: Přípravy

POHLED SKITZE: 

 „Měli bychom si pospíšit Skitzi. Za tři hodiny se máme přemístit do Qarwexu (3) a ještě nemáme skoro nic přichystané." Vintr mě hnal do mých komnat, abych se stihl připravit a u toho na mě křičel všelijaké hlouposti, které jsem zapomněl udělat. Vybíhal jsem schody po dvou, jelikož jsem se snažil vyhnout Vintrovu doteku, kterým se mě pokoušel popohnat kupředu.

„Nepanikař." Zklidňující technika většinou zabírá, ale jak se zdá, ne v tomto případě. Můj kamarád je nervózní vždycky, když se jedná o něco důležitého a když je to podepsání mírové smlouvy, neměl bych se divit tomu, jak se právě chová.

„Nejsi tradičně oblečený, máš bordel ve smlouvách a vypadáš, jako by tě přežvýkal a pak vyplivl pegas. Jak se asi tak mám uklidnit a nepanikařit?" začal jsem co nejrychleji brát schody po třech, protože mi bylo naprosto jasné, že každou chvíli se dostaneme do bodu, kdy mi začne Vintr nadávat do toho, jak moc jsem nezodpovědný. Měl bych ještě podotknout, že jsem z toho širokého poklusu málem udělal provaz – ou, to by bolelo!

„Dobře, dobře, upravím se." zastavil jsem se nad schodištěm a otevřel dveře svých komnat, do kterých jsem následně vešel. Vyzul jsem se v chodbě a bez řečí zamířil k menšímu stolku, který mám postavený před pohovkou v obývacím pokoji pro případ, že bych potřeboval v rychlosti něco důležitého doplnit do smluv.

„Já to dodělám." Navrhl Vintr a za loket mě vytáhl do stoje. „Ty mazej do koupelny a uprav se." Přikázal mi kamarádsky a postrčil mě ke dveřím koupelny. Hodil jsem po něm bezvýznamný škleb a zalezl si do koupelny. Postupně jsem ze sebe sundal všechno oblečení a zalezl si do prostorného sprchového kouta, kde jsem na sebe pustil teplou vodu.

Jakmile jsem vylezl ze sprchy, sebral jsem z poličky složený ručník a celé tělo si důkladně otřel. Natáhl jsem si na sebe boxerky a postavil se před zrcadlo, abych si mohl poupravit vlasy. Co nejsvižněji jsem si je co nejvíce vysušil ručníkem a v duchu uvažoval nad tím, co mě čeká.

Hlavou mi proudila spousta myšlenek, které jsem se pokoušel vytěsnit. Jediné, co mi bylo řečeno, je, že král, s kterým mám uzavírat smlouvu, by měl být v přibližně stejném věku jako já; vládne krátkou dobu a tohle je jeho první mírové jednání; je to samozřejmě Vodní strážce (3.1) a je stydlivý. Všechno to zřejmě naznačuje, že budu mít problém se ho vůbec na něco zeptat, ale doufám, že to půjde dobře.

Osobně jsem se o Qarwex nikdy dřív nezajímal – bylo mi tak nějak jedno, jestli tam žijí strážci, vlkodlaci (4), nečistí (4.1), nebo pouhopouhá zvířata. Teď, když s nimi ale chci uzavřít spojenectví, se o tuto zemi budu zřejmě muset krapet zajímat. Jediné, co o Qarwexanech vím je to, že ovládají vodní živly a že mají schopnosti – stejně jako Polniani. Upřímně jsem sám docela zvědavý, kdo ten král je a jak s ním budu vycházet. Tohle bude zajímavý den.

Ťuk. Ťuk.

„Dále!" křikl jsem směrem ke dveřím a ty se po mé výzvě okamžitě otevřely.

„No prosim..." usmál se Vintr. „Konečně vypadáš normálně." pověsil jsem ručník na věšák u umyvadla a místo něj si vzal do ruky hřeben.

„Ha... ha..." ironicky jsem se zasmál. „Jsi vážně vtipný." Sesbíral jsem si ze země oblečení a chtěl si ho obléct – Vintr mi ho ale vytrhl z ruky dřív, než jsem na sebe stačil natáhnout triko. „Co je?!" zamračil jsem se, zatímco Vintr mě probodl pohledem, který by mohl rozžehnout uhlíky v krbu.

„Jdeš na setkání!" výrazně mě upozornil a ukázal ven z koupelny. Prošel jsem tedy kolem něj a přitom pozorně koukal na to, kam šlapu. Když můj kamarád chce, umí i štěkat a u toho rozhodně nemusím být.