ALVENTA: Vcítěné tajemství I. ✓

10. kapitola: Země

POHLED THORA:

Ne, ne a ne! Nemysli na to!

Říkám ti: Nemysli na to, Thore!

Tak dost!

S hlubokým povzdechem jsem vyšel z koupelny, ve které jsem doteď byl a přemýšlel o tom, co mi řekl polnijský král. Nechtěl jsem si s tím lámat hlavu, ale něco ve mně o tom pořád muselo uvažovat a nedovolovalo mi to myslet na nic jiného než na to, jak mě tento mladý a pohledný král líbal. Pohledný – ano, byl pohledný, každý, kdo by tvrdil něco jiného, by si lhal do kapsy. Připadal mi milý a svým způsobem i přitažlivý, ale nevím, jestli zrovna v tomto duchu, jakým uvažoval on o mě.

Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych byl gay, ale také jsem nikdy nemyslel na to, že bych si někoho našel. Ale je mi teprve šestnáct. Stále jsem pro mnohé poddané ještě dítě a není důvod si někoho hledat – a už vůbec ne stejného pohlaví. Proč ale? Co by na tom bylo špatného? Otec vždycky tvrdil, že být homosexuál je nechutnost a není to správné – on musí mít prostě pod kontrolou každou věc, kterou kdo udělá, a kdyby se něco byť jen malinko vymykalo kontrole, zastavil by to. Stejně je to u něj i s homosexualitou. On je jeden z těch, kteří se tohoto štítí, a určitě by ho mrzelo vědomí, že o něčem takovém vůbec přemýšlím.

Mám přece ale svůj vlastní život a nikdo by mi do něj neměl kecat. Ani táta, ani má úděsná matka, která otce opustila, ani Seiva, Rayl, Gartner – každý z nich by si měl hledět svého a nevšímat si toho, co by se mě mohlo líbit. Ale mohlo by se mi líbit mít přítele místo přítelkyně? Nebo... Mohl bych opravdu milovat kluka, aniž bych si plně uvědomoval, že překračuji veškeré hranice kralování? Skitz je ale přece taky král...

Proč je to celé tak složité? Pár pus ze mě dokáže udělat úplnou trosku a já stále přemítám proč.

Z koupelny jsem přešel do ložnice, kde jsem sebou v ručníku obmotaném kolem pasu plácnul na postel a nadechl se vůně polštářů. Už jsem nechtěl na nic myslet a jen se prospat, což jsem také ihned udělal.

---

Dnes jsem spolu s Raylem, Gartnerem a pár hradními Upravovači(15) na Zemi, kde se pokoušíme napravit pozemskou vodu. Zatím jsme doplnili vodní koryta u hrází a teď se chystáme na čištění rybníků. Rayl si vzal na starost severní část Země; Gartner západní, já jižní a ostatní východní. Postupně se propracujeme i do severovýchodních, jihovýchodních a dalších částí lidského světa, ale pro dnešek jsme si určili jen toto množství, zbytek může počkat do dalšího týdne, až zase nabereme potřebnou sílu.

Už jsem měl za sebou pár úprav – jelikož je podzim, lidé jsou raději zalezlí ve svých domovech a je pro ně nepříjemné v této zimě vyrážet na dlouhé a úmorné výlety do přírody jen aby viděli krásu rybníků, říček a jezer. Přesně tomuhle nerozumím. Já bych dal všechno na světě, abych mohl celý den prosedět u vody a jen pozorovat klidnou hladinu, ale možná je to jen proto, že jsem Vodní strážce – každý Qarwexan by chtěl u vody trávit příjemné chvíle a já nejsem výjimka.

Natáhl jsem ruce před sebe, zavřel oči a začal pomocí myšlenek shromažďovat na hladině znečištěnou vodu z dolních proudů. Pomalu jsem dal ruce dolů a konečky prstů se vody dotkl, přičemž se celý rybník rozzářil zářivou barvou duhy a voda se pročistila tak, že by se dalo vidět až na dno. Rybičky vesele šplouchaly ploutvemi a připlouvaly blíž k mé ruce, aby se mě mohly dotknout.

Má kůže vydává pulsy, které přitahují vodní živočichy. Během minuty se kolem mě shromáždily plotice, líni, karasové, pár menších kaprů a každý na mě naprázdno otvíral pusu. Dokonce jsem k sobě přilákal i pár kachen a dvě labutě, které se mi sápaly po rukou – měl jsem trochu strach, že mě klovnou, ale ony jen připluly a nutily mě je hladit.