To, že si dovedu nějak obhájit co dělám a co nedělám, ještě není morálka. Je to jen racionalizace a každá racionalizace je zároveň únikem od sebe sama.
Morálka není to, o čem říkám, že to mají nebo nemají dělat druzí. Morálka je to, k čemu druhé nutím nebo to, v čem jim bráním. Kde není připravenost k násilí, nemůže být ani morálka.
Žádná morálka nemusí měřit stejně mně i tobě. Moje morálka se týká pouze tebe. Morálka druhých se zase týká pouze mě. Proto neexistuje morálka univerzální, pro všechny stejná, i když by si takovou morálku leckdo přál.
"Jednám morálně?" je nesmyslná otázka, pokud ji kladu sám sobě. "Je mou povinností jednat proti vůli a svobodě bližního?" to je klíčová otázka morálky. Proto by morální výčitka směřovaná sobě samému by byla jen výmluvou naruby.
ČTEŠ
Radostný nihilismus 0.4
روحانياتTrmácel jsem se Divočinou, takže Ty už nemusíš. Stejně musíš. Ale aspoň nezabloudíš v těch údolích, která nikam nevedou.
