Duševní život je to, co bez ohledu na mé cíle ovlivňuje vědomí. Nejsem pánem nad svým duševním životem, ale mohu mít prospěch z toho, že se snažím porozumět jeho zákonitostem.
Usilovat o štěstí neznamená nutně uvádět svůj život do nejlepšího možného stavu nebo zažívat pozitivní emoce. Štěstí může znamenat také snahu zažívat emoce, které znám z minulosti, nebo z dětství, a ve kterých si tudíž připadám bezpečně. Přitom není vůbec zapotřebí, aby to byly emoce pozitivní. Proto já i jiní opakujeme třeba i jedovaté a sebezničujicí vzorce jednání, hájíme si je a více či méně vědomými technikami uhýbáme před snahami je napravovat.
Cílevědomost je dvousečná. Na jedné straně vede k budoucnosti, kde lze častěji nebo spolehlivěji zažívat kladné emoce. Na druhé straně mi tím, že zaměřuje moji pozornost k tomu, co ještě není, brání prožívat štěstí, kterého dosahuji v přítomném okamžiku.
Mít volno a odpočívat není totéž.
Vracet se v myšlenkách k minulé chybě, jestliže to nevede k účinné změně současného, znamená emočně se trestat. Není spravedlivé, aby za jeden čin přicházel opakovaný trest.
Je dobře možné manipulovat s příběhem, který si sám o sobě vyprávím. Jestliže si vyprávím příběh více o tom, jaký chci být, než jaký si myslím, že jsem, má to žádoucí dopad i na skutečnost.
ČTEŠ
Radostný nihilismus 0.4
SpiritualTrmácel jsem se Divočinou, takže Ty už nemusíš. Stejně musíš. Ale aspoň nezabloudíš v těch údolích, která nikam nevedou.
