Radostný nihilismus 0.4

Vědomí.

Vědomí je pozorovatel, nikoli původce jednání.

"Já" není žádná skutečnost. "Já" je iluze, která může být v mnoha okolnostech užitečná. Stejně tak může být škodlivá, jestliže zapomínám, že jde o iluzi.

"Já" je nástroj, pomocí kterého vědomí rozlišuje, které události jsou důsledkem jednání, které mohu přímo měnit, a které události jsou důsledkem vnějších okolností. V tom tkví užitečnost iluze "já", že umožňuje účinně dosahovat zvolených cílů.

"Já" je příběh, kterým se snažím propojovat budoucí a minulé okamžiky života a vysvětlovat si je. V tom tkví užitečnost iluze "já", že rozpoznávám opakující se vzorce jednání, kterým říkám silné a slabé stránky.

Když se mé vědomí nechce spokojit s pozorováním a staví se do role soudce, hodnotitele skutečnosti, jeví se posvátná skutečnost jako pouhý soubor obtíží a život se zvrhává v zápas. V tom tkví nebezpečí iluze "já", že odmítá skutečnost a pokouší se marně ohýbat Vesmír vůlí .

Když mé vědomí zapomíná, že myšlenky, emoce a vjemy do něj nekontrolovatelně vstupují z časoprostoru mimo vědomí samé, nastává ztotožnění "já" s oněmi myšlenkami, emocemi a vjemy. V tom tkví nebezpečí iluze "já", že dodává dojem závažnosti nahodilému šumu.

Pokud je vůbec uvnitř vědomí možná nějaká svoboda, pak v tomto: Nevěř myšlenkám. Ani těm vlastním. Oddávat se myšlení v naději, že tím uskutečňuji jakousi svobodu, to je nejvyšší forma kamufláže, kterou se maskuje otroctví determinismu.