Stres.

12 1 0
                                    

Stres je důsledek odmítání skutečnosti. Když se snažím vnutit skutečnosti scénář událostí, který se mi hodí, zdá se mi v důsledku toho, že tuto snahu skutečnost ohrožuje. Stres se pak ozývá jako užitečné varování, že skutečnost nemohu ovládat a že výsledky mého snažení mohou být jenom takové, jaké skutečnost dovolí.

Stres dokáže sežrat všechny ostatní emoce spojené s nějakým úkolem. Při odkládání stresu a obnovování vztahu se skutečností pomáhá, když si připomínám původní smysl, kvůli kterému jsem se do úkolu pustil.

Skutečnost není písemka. Skutečnost nečíhá s klackem, aby mne trestala za to, čemu se říká neúspěch. Skutečnost je veliké hřiště, na němž všichni podnikáme pokusy, abychom zjistili, co umožňuje, a co ne. A ty i já jsme na tomto hřišti hráči i hračkami zároveň.

Každá snaha naučit se pracovat ve stresu, zvládat stres, nebo si nevšímat stresu, je jako vypíchat si oči, když vidím něco jiného, než jsem chtěl vidět. Nesnažím se stres ovládat, ale rozluštit, na co mne upozorňuje.

Je jen jedna cesta, jak nezažívat stres, a to je přijímat skutečnost takovou, jaká opravdu je. Snažit se o něco a neočekávat úspěch, to je mistrovství v nezažívání stresu.

Radostný nihilismus 0.4Kde žijí příběhy. Začni objevovat