Josh & me

11

Čekala jsem na Joshe,když kolem mě prošel kluk,se kterým jsem dřív chodila. ,,Liame?",,ahoj,Diano. Jak žiješ?",,žiju. Zrovna čekám na jednoho známého. Co ty? Kam máš namířeno?",,já musím na noční. Ale každopádně jsem tě rád viděl. Nevěděl jsem,že jsi se sem vrátila.“,,nevrátila. Jsem na intru,ale musím vyřešit něco do školy a zítra ráno zase jedu.",,dobrá,tak je se někdy ozvu,beruško.",,jo to klidně můžeš,berušáku.",,jistě.",,jistojistě. A teď už radši jdi,než přijdeš pozdě.",,tak se měj hezky.",,ty taky. Ať ti to v práci uteče." objal mě na rozloučenou a já si vybavila momenty jak mě přesně takhle objímal před třemi lety. Jeho objetí bylo stále pevné,jakoby mě chránil,úsměv s upířími tesáky,které se mi na něm vždy tak libily,byl také stejný,ale přesto jsem ho vnímala jinak. Sama vlastně ani nevím čím to bylo. Chvíli jsem se nad tím zamyslela a nakonec mě to trklo. Jeho šedomodrozelené oči,byly daleko tmavší než před třemi lety,ale seděly mu víc k tmavým vlasům a atletické postavě. Dělaly ho mužnějším. Z mého přemýšlení mě probral příchod Joshe. ,,nějaká zasněná a nedočkavá ne? Představuješ si mě nahého?",,taky tě slušně zdravím,pane vychovaný.",,ahoj,tak pojď dovnitř ať nezmrzneš." sedli jsme si úplně dozadu,kam nechodí lidi,abychom měli klid a začali pracovat. Za dvě hodiny jsme byli se vším hotový a musím říct,že mi to vážně pomohlo. ,,pojďme na bar,ráda bych tě pozvala na finskou,za tvou pomoc. Jestli mi takhle pomůžeš i s maturitou,tak sbohem střední,ahoj vysoká.",,zase nepředbíhej událostí. Ale tu vodku bych si dal." vstali jsme a já si začala pomalu skládat věci do batohu. ,,chceš nějak pomoc?" ozvalo se až moc blízko u mě. Ta blízkost byla nezvyklá. Cítila jsem,jak se mi zrychlil tep a skoro zastavil dech. ,,ne,děkuji." vykoktala jsem ze sebe. Na Joshovi bylo vidět,že to vše dělá naprosto úmyslně. Za tohle se mu musím pomstít. Rozhodla jsem se ho opít,to by neměl být problém.