133

36 1 0
                                    

Zvědavě jsem se vydala za Engi do jejich ložnice. ,,co to mělo být za pohledy a významné kašlání? Víš ,že jsi nikdy neuměla být tajemná,ani lhát." zasmála jsem se abych odlehčila atmosféru. ,,strašně moc jsi mi chyběla,zlato." řekla jen tkavě Eng a vrhla se mi do objetí. ,,to ty mně taky,proto jsem tady,beruško. Teď mi ale vysvětli,co to mělo znamenat tam vedle. Je všechno v pořádku.",,v naprostém jen.." Engi se podívala do země a já věděla,že jestli počká ještě vteřinu,tak vyletím z kůže. Trpělivost nebyla mou silnou stránkou a Engi to moc dobře věděla,takže jsem netušila jestli to dělá schválně,nebo se opravdu něco děje. Chtěla jsem jí něco říct,když jsem si všimla ruky na jejím břiše a sklopeném pohledu,který pomalu zvedala a mně všechno došlo dřív než stačila cokoli říct. Začala jsem brečet a běžela k ní. ,,já budu tetička!" řvala jsem nadšeně a brečela štěstím. ,,ano,ale ještě si počkáš." Smála se Engi přes slzy a hlas měla hrubý od pláče. Pusinkovala jsem jí bříško a mluvila k budoucímu drobečkovi. ,,co to bude? Holčička ,viď?",,ještě nevím,zlato. Jsem teprve ve čtvrtém týdnu. Zjistila jsem to předevčírem.",,teda ty mi dáváš šoky. No piš si,že tu teď budu dost často. Co na to Markus?" ,,chtěl jsem rodinu,takže jsem byl rád. Vlastně tomu ještě stále nemůžu uvěřit." ozvalo se za mnou.

Josh & meKde žijí příběhy. Začni objevovat