181

24 0 0
                                    

24.prosince jsem každých deset vteřin zabíjela Joshe pohledem. Smál se mi,brblal a měl ze mě akorát srandu. Zatímco já jsem šílela,protože po sobě neustále zanechával nějaké stopy- drobky,prádlo,hrníčky..a já chodila a sbírala všechen ten hnus po něm,vařila bramborový salát,řízky a klobásu a finišovala poslední zbytky cukroví. Miluju pečení,ale zdobit to? Tfuj!

Asi ve 2 hodiny jsem Joshe doslova vyhodila z bytu,protože jeho pitomý hlášky byly ještě pitomější. Plivala jsem nadávky a dál chystala a uklízela byt,aby tu bylo útulno. Zakončovala jsem 36.týden těhotenství,takže jsem moc nespala díky pálení žáhy,na záchod běhala asi každých deset minut,mé nohy byly v zimní sezóně,oteklé a velice těžké,záda mě bolela a opravdu jsem se těšila až ze mě přestane být kindr vajíčko a já si prohlédnu toho našeho mimozemšťanka. Samozřejmě jsem začínala mít obavy ohledně porodu,každý týden jsem docházela k doktorce na kontrolu a vše se zdálo v pořádku. Jake už byl hlavou dolů a pomalu se připravoval na velký příchod. Ale podle doktorky jsem měla ještě skoro měsíc čas. Zatím to vypadalo,že vydrží do termínu,který měl být 30.ledna. Ady k nám často chodila a básnila jak bude nejlepší teta na světě. Taková ta,co drží lahev vína a je na straně dítěte,překecává maminku,aby své ratolesti povolila šílené nápady. Docela jsem tomu i věřila. Engi má termín o týden dřív než já. Pravidelně si voláme a dokonce jsem pro ni měla i dárky. Jen mě mrzelo,že spolu nebudeme. Kolem čtvrté jsem měla vše hotové,pod stromek jsem připravila všechny dárky a čekala na Joshe. Klíč zarachotil v zámku a já z chodby slyšela hlasy. Namáhavě jsem vstala a šla zkontrolovat co se to děje. Nemohla jsem uvěřit tomu,co jsem viděla.

Josh & meKde žijí příběhy. Začni objevovat