140

34 1 0
                                    

Ztrápeným a zároveň vděčným pohledem jsem se podívala na Jane. Modlila jsem se ke všem svatým,aby měla pravdu. ,,miluju ho." zaskřehotala jsem přes knedlík v krku a slzy v očích. ,,a on miluje tebe. Myslela jsem si,že je to jen úlet,ale on tě skutečně miluje,Dio. Jen je to blb a neumí to říct,myslí si,že by to bylo slabošské." kývla jsem hlavou na srozuměnou a pevně ji objala. ,,mohla bych za ním?",,teď je tam sestra. Ale potom určitě." nestačila to ani doříct a otevřely se dveře. Malá brunetka s nečitelným výrazem šla směrem k nám. Otočila se na Paula,jako bychom tu já a Jane ani nebyli. ,,váš bratr už se probral a chtěl by s vámi mluvit,ale musím vás poprosit abyste ho moc nezatěžoval,aby se mu nepřitížilo. A bylo by jen v jeho dobru,kdyby tu zůstal,což se mu nezamlouvá,tak ho o tom prosím zkuste přesvědčit." bez rozloučení odešla a mně bylo naprosto ukradené,že volala Paula. Musela jsem ho vidět. Jane i Paul jen chápavě přikývli a sedli se na židličky u stěny. Slabě jsem zaťukala a se zatajeným dechem vešla do pokoje.

22:22 něco si přejte ❤

Josh & meKde žijí příběhy. Začni objevovat