Josh & me

95

,,měla by sis po letu odpočinout." ušklíbl se na mě ,,nebo bych ti mohla říct něco,co chci už strašně dlouho." on věděl co chci říct a já se začala oblékat s tím,že pak prostě odejdu pokud to dopadne špatně. ,,víš já věděla,že mi to přeroste přes hlavu a vlastně jsem čekala,že to bude dřív a ono možná bylo,ale já se snažila být s tebou šťastná a užít si každou vteřinu. Vždycky jsi mě rozesmál a já si vybavila jaké to bylo,když jsem v devítce odcházela se zlomeným srdcem,protože už tě neuvidím. Pak jsem tě přesně po čtyřech letech potkala a ta láska tu byla pořád. Ještě hlubší. Jenom teď prostě nevím na čem jsem. Jsme kamarádi? Nebo něco víc? Je to k zešílení,Joshi. Když mě někdo osloví, já si vybavim tebe a on hned ty jsi zadana? A já řeknu já vlastně nevím.",,tak za nima běž ne?" řekl mi úplně v klidu ,,ale já je nechci! Nikoho nechci! Kromě tebe." skoro jsem zakřičela zoufale ,,beruško ty mě chceš vlastnit,ukázat všem,že jsem tvůj a hlavně nechceš,abych spal s někým jiným. My jsme přátelé,co spolu občas spí. Jen tak pro zábavu.",,takže ke mně nic necítíš?" zeptala jsem se zklamaně ,,já nevím. Necejtim nic k nikomu,nemám emoce.",,jasně. V tom případě mě mrzí,že ti plýtvám tvůj čas." řekla jsem s vyrovaným úsměvem,který mě až skoro bolel, a dala mu pusu. Nechtěla jsem před ním brečet,takže jsem musela nějak elegantně odejít.