V letadle jsem měla spoustu času na přemýšlení. Těšila jsem se za kamarádama a nejvíc na Engi. Hlavou se mi protočilo milion scénářů a myšlenek. Vybavila se mi i vzpomínka na Paula,Joshova bratra,kterému Josh jezdil hlídat postiženého syna. Paul má skvělou manželku Jane a oba se se mnou dokázali normálně bavit a neodsoudili mě za věk ,tak jako ostatní. S Jane jsme si vždy dokázali o všem pokecat. Občas přijeli k Joshovi na návštěvu a několikrát se stalo,že nás vyrušili z našich aktivit. Musela jsem se smát i když mi bylo smutno, protože kdybych se nesmála,tak bych musela brečet. Pozorovala jsem z okýnka okolní prostředí. Bylo krásně jasno,takže jsem viděla svítit budovy a měsíc oslňoval celé nebe. Vzpomněla jsem si na větu,kterou mi vždycky říkávala babička,když jsem ještě byla malá. ,,až ti po někom bude smutno,tak se vždy podívej na měsíc a věř,že osoba,na kterou myslíš se na něj dívá také a má ho ve stejné vzdálenosti jako ty. Uvidíš,že ti hned bude líp." a měla pravdu. Vážně mi bylo líp. Pak jsem jen zavřela oči a pokoušela se usnout dýchajíc Joshovu vůni.
ČTEŠ
Josh & me
Teen FictionPříběh o nepochopeném vztahu mezi mladou dívkou a starším mužem. Je v tom jen chtíč? Mohou se do toho všeho zaplétat city a emoce? Nebo je to kvůli společností,která podobné vztahy či aféry netoleruje a tvrdí,že buďto je mladá dívka zlatokopka,nebo...
