161

36 1 0
                                    

Došli jsme do restaurace a rovnou si objednali. Bylo půl jedenácté,takže tu bylo liduprázdno. Donesli nám objednávku a my se v tichosti dali do jídla. Josh mě stále pozoroval a já se musela usmívat. Bylo to přesně jako dřív. ,,jak tě napadlo přijet?" zeptala jsem se zvědavě. ,,došlo mi,že ty jsi tu pro mě byla,když jsem tě potřeboval. Navíc jsi mi doopravdy chyběla. A potom do mě Paul hustil,že jestli se na tebe vykašlu,že se mnou skoncuje." ,,jak jsi věděl kde jsem?",,Paul mi to řekl. Taky o tom ultrazvuku a o tom jak příšerně vypadáš. A měl pravdu,vypadáš strašně.",,dík.",,to máš zadarmo." po dlouhých dnech jsem se upřímně smála a pozorovala jiskřičky v jeho očích.

Josh & meKde žijí příběhy. Začni objevovat