Josh & me

178

K našemu výročí jsem dostala krásné náušnice a řetízek. Já jsem mu na oplátku koupila oblíbený parfém,který mu naprosto seděl. Doslova jsem z té vůně umírala. Parfém ale byla jen jedna část dárku. A jelikož se blížili Vánoce,tak jsem zbytek kosmetiky a takových věcí nechala až pod stromeček. Hodně jsem přemýšlela,kde budeme slavit Vánoce a Silvestr. Nakonec jsme se rozhodli,že si užijeme poslední Vánoce ve dvou,na Boží hod pojedeme k Paulovi a na Silvestra pojedeme do Špindlu. Rakousko jsme letos odvolali,ale domluvili se,že příští rok už pojedeme,pokud bude všechno v pohodě. Počasí venku už začínalo být chladné,termín porodu se pomalinku blížil a kontroly byly čím dál častěji. ,,co ty,můj hrošíku?" zeptal se Josh,zatímco mě pozoroval. ,,zlato,neříkej mi tak. Víš jak si pak přijdu tlustá?",,ale ty nejsi tlustá. Jsi nádherná. A náš syn taky.",,ještě neskákej, třeba bude po tobě." rejpla jsem si taky a Josh začal naoko dělat uraženého. ,,ach,ta chlapská ješitnost." zasmála jsem se a koukla na hodiny. ,,čas na procházku." houkla jsem na Joshe a pomalu se začala oblékat. Dneska bylo venku vážně příjemně,takže jsem si vzala chlupatou,teplou mikinu,jednu z malá kterou jsem zapla,a maskáčové legíny. ,,musíme jít?" zeptal se Josh jako každý den. Nikdy se mu nechtělo a nakonec byl vždycky rád,že jsme šli. Procházky byl můj jediný pohyb,když nepočítám těhuplavání,jógu a předporodní kurz. ,,zlato,já už jsem hotová,tak pohni,nebo zatím porodím.",,pro mě za mě,aspoň nebudu muset jít na procházku." zamručel Josh mým směrem a já jen protočila oči,ale radši nic neříkala.