41

1.9K 65 7
                                    

"Ahoj, přijde mi to jako věčnost co jsme se neviděli" objali mě dvě ruce kolem krku, ale já okamžitě poznala po hlase Natalii.
"Ahoj" usmála jsem se a její ruce shodila, abych se k ní mohla otočit. Následně jsem ji objala znovu.
"Povídej mi, co je nového" zazářila a já jsem se usmála. Měla bych ji říct to co se stalo? Všechno?
"Kluci měli v pátek odpoledne zápas a vyhráli, opravdu hráli skvěle, přišla jsi o celkem dobře roztleskávání" usmála jsem se na ni a odtrhla se.
"To mě mrzí, doufám, že jsi to přežila v celku" vytvořila rádoby smutný obličej a já nad tím prokroutila hlavou.
"A co ty už je ti lépe?" zeptala jsem se jí a ona přikývla.
"Nejlépe, konečně jsem vyřešila pár věcí a dokážu tvrdit, že mi dneska nic náladu nezničí" řekla mi. Radši ji nic neřeknu. Jsem si totiž jistá, že tohle by ji tu náladu zkazilo. Přikývla jsem a podívala se jako obvykle, kdzy jdu kolem do rohu chodby, kde vysedávala celá parta kluků, ale Cameron chyběl. Že by nepřišel do školy? Nebo má takovou kocovinu, že nemůže ani vstát.
"Co se tak usmíváš? Kdo z nich se tu líbí" drkla do mě Natal a malinko se zamračila.
"Co? Ne nikdo se mi nelíbí, o ty bych si neopřela ani kolo" zasmála jsem se a ona přikývla.
"Jenom jsem se nad něčím zamyslela" vysvětlila jsem ještě a ona se ušklíbla.
"Mám kamaráda" snažila jsem se převést řeč na Alexandra abych ji spravila náladu.
"Ne vážně?" ušklíbla se a zakroutila hlavou.
"V sobotu jsme jeli s klukama do tábora tak mi Hayes stáhl nějakou aplikaci a já si začala povídat s jedním klukem" začala jsem a když jsem uviděla zděšený výraz uvědomila jsem si, že to v hlavě znělo lépe, než když jsem to pak vyslovila nahlas.
"Je mu 19, jmenuje se Alexander a je v pohodě" řekla jsem ji a ona se zasmála.
"Nejde mi o to, že si píšeš s nějakým klukem, kterýmu klidně může být i 80, dělej si co chceš" vysvětlila a rozhodila u toho rukama.
"Ale ty se bavíš s Hayesem?" zeptala se mě a já jsem si uvědomila co jsem řekla.
"No" pronesla jsem váhavě a vykulila oči.
"S Hayesem Grierem?" upřesnila a já přikývla.
"Takže ti kluci s kterýma jsi byla v táboře byla jejich parta?" zeptala se mě celkem zděšeně. Já jsem si v tu chvíli chtěla nafackovat. Ale nechtěla jsem lhát.
"No jo, byli to oni, ale jsou v pohodě, opravdu, až na Camerona" řekla jsem. Sakra fakt bych si měla dávat bacha na to co říkám, protože teď jsem jí nakopla k novému tématu.
"Proč zrovna Dallas?" zeptala se mě a já jsem si zase vduchu nafackovala.
"To neřešme, řekla bych ti to jindy" řekla jsem a snažila se tohohle zbavit.
"Chci to vědět teď" zastavila mě při cestě do třídy a já si vzdychla.
"Řeknu ti to u oběda, teď jdu na hodinu" řekla jsem a ona se zamračila. Otočila jsem se na podpatku a vydala se pryč. Hned za rohem jsem si bouchla hlavou o zeď. Kurva já jsem kráva.

Christina

The Nights/Cameron DallasKde žijí příběhy. Začni objevovat