The Nights/Cameron Dallas

64

Twitter..rozklikla jsem to a...moje jméno na Twitteru. Ten chat. Proto si to nepřečetl, řídil. Byl semnou v autě. Proto rudl a usmíval se? Protože si psal semnou? Řekl, že jsme hezká a milá.. Bože...
"Co tak rudneš" řekl Cameron a zasmál se.
"Alexander?" řekla jsem a on vykulil oči.
"Nemluvila jsi o SMSce mámě?" podíval se na mě celkem naštvaně.
"Jo.. Ale tys tam měl tu zprávu a já byla zvědavá" řekla jsem a odsunula se o pár milimetrů dál.
"Alexander je moje prostřední jméno" odůvodnil. Takže on byl ten co mi pomohl vyhrabat se z těch sraček, které sám způsobil. Najednou to do sebe všechno zapadalo jako správně poskládané puzzle. Ale nebyla jsem naštvaná. Neřekl o tom, že to není on ani slovo. Nelhal. Spíše jsem se bála. Je naštvanej je to na něm vidět.
"Promiň" pípla jsem. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Já se bála mu ten pohled opětovat. Nic neřekl. Jenom hlasitě vzdychl. Mě se do očí začaly hrnout slzy.
"Ty pláčeš?" zeptal se mě opatrně. Já jsem se jenom otočila víc k oknu.
"Princezno" oslovil mě.
"Jsi naštvanej, že jo" pípla jsem. Cameron mi. Položil jednu ruku na stehno.
"Ne princezno, nejsem naštvanej, jenom jsem ti to chtěl říct sám" řekl mi a já jsem na něj otočila hlavu.
"Opravdu?" zeptala jsem se opatrně a stále stejně potichu.
"Ano" řekl a zastavil před barákem, který byl od centra pár desítek metrů. Já se odpoutala. Chtěl se taky odpoutat. Ale. Já jsem přelezla k němu na sedačku. Sedla jsem si mu na klín a silně ho objala. On se nechal, ale nečekal to. Holt máma měla jednou neoznámenou návštěvu.
***
"Teď jsi hezká" řekl mi a já jsem se na něj otočila.
"Fakt? Je tam spousta nóbl lidí" řekla jsem a on se jenom pousmál.
"Vypadáš snad i lépe než všechny ty ženské co jsme zatím viděl" řekl mi a já jsem se po usmála a kývla. On sám na sobě měl jenom džíny a tričko a nijak se nesnažil vypadat jako každej muž v tomto domě. Ale byl sám sebou a líbil se mi takovej.
"Můžeš jít" řekl mi a já jenom vyběhla že dveří. U schodů jsem se zastavila. Nahoře nikdo nebyl. Tohle nebyly klasické školní večírky, kdy prostě víš, že se ti v ložnici někdo vyspí. Ale byl to večírek, kde nikdo s nikým nechrápal. Pilo se tu víno a chodilo se tu v ukázkových šatech. Slezla jsem ze schodů dolů. Tam už seděl on. Můj otec a vedle něj si to seděl se sklenicí v ruce Jack. Nevedlo mě nic k tomu abych na něj byla naštvaná. Je to minulost, moje dětská láska. Když mě zahlédl usmál se a vydal se ke mně. Na to Cam, který byl zamnou reagoval tak, že se vytratil.

Christina
Jej, takže tak maximálně 4 kapitoly a bude hotovo😂❤️, ale dneska slibuji ještě jednu, nevím jestli zbytek zvládnu, ale ráda se na to podívam❤️😂🤗