The Nights/Cameron Dallas

58

Za tu dobu se to tu nezměnilo, ani trochu. Možná sem nalezlo jenom více pavouků. Dobře si pamatuju jka jsem se snažila tu uklidnit, ale moje máma tu stejně během pár minut měla stejný bordel. Dveře se otevřely.. Pokud si pamatuji tak byly od obýváku.
"Skylar" řekla ta žena, kterou jsem skoro nepoznala. Byla hubená a to hodně. I přes tu dálku bylo vidět jak má oteklé ruce. Bylo mi jasné co zase dělala.
"Mami" oslovila jsem ji znovu trochu tišeji. Hlas se mi podlamoval.
"Zavři" řekla mi a já jsem se zamračila. Cameron zvládl zavřít místo mě.
"Proč jsi mě volala?" zeptala jsem se. Přišla bych blíž, ale bála jsem se. Nikdy jsem ji nemohla ani obejmout, vždycky jsem za to dostalo vyhubováno. Ale teď bych se neodvážila, bála bych se že se mi rozpadne pod rukama. Musela vazet tak 20 kilo.
"Chtěla jsem vidět svou dceru" pokusila se o nevinný úsměv. Za to Cameron, který teď už stál vedle mne už rudnul. Moji ruku mačkal ve své a začínalo to celkem bolet.
"Vždyť jsi zněla tak vyděšeně a já se bála, že se ti něco stalo, jinak bych sem nejela" řekla jsem a ona se zasmála.
"Nic mi není, ale dobře jsem věděla, že bych tě sem jinak nedostala" řekla mi.
"Děláte si prdel?" ozval se Cameron vedle mě.
"Came klid" řekla jsem mu a on moji ruku zmáčknul ještě víc.
"Přestaň mě mačkat, bolí to" řekla jsem a on se na mě podíval a povolil stisk.
"Mami já studuji, musím chodit do školy. Když jsem tu chtěla být tak jsi mě nechtěla" řekla jsem. Na to si vzdychla.
"Bože, čekala jsem to, vyčítej mi, že chci vidět vlastní dítě" zasmála se.
"Ale chápeš, ženu se kvůli tobě několik hodin autem, dokonce kvůli tomu otravuji spolubydlící a ty mi pak řekneš tohle!? Víš jak jsem se lekla co ti je?" zvýšila jsem hlas. I tak se mi lámal a zase se mi chtělo brečet.
"To už je tvoje věc, že hysterčíš" odfrkla si a vydala se do obýváku. Já se podívala na Camerona.
"Heleďte" ozval se a následně mě pustil a vydal se za ní. Nestihla jsem ho chytit. Jinak bych ho zastavila. Proto jsem se vydala za ním.
"Tady Sky se docela dost bála o svoji mámu, protože jste se podle všeho tvářila jakoby vám něco bylo, to mi chcete říct, že jste to udělala jenom proto abyste ji viděla!? Nemohla jste ji napsat? Zastavila by se o víkendu a nemusela by brečet, nemusela by vyvádět a nemuselo by ji to bolet" oznámil ji a moje máma se nad tím uchechtla a pokrčila rameny jakoby to byla ta nejjasnější věc.
"Chlapče co ty mi máš co dělat kázání do života? Kdo vůbec jsi?" zeptala se ho. V tu chvíli ve mě něco ruplo.
"Je to můj přítel" řekla jsem místo něj a on se na mě podíval s vykulenýma očima. Stejně jako máma.

Christina