25

2K 63 8
                                    

Seděla jsem na vysoké židli na určeném místě. Cestou sem jsem tak trochu zabloudila a nakonec jsem si přivolala taxík. Ještě jsem nevěděla adresu. Dneska mám úžasnej den. Cameron tu měl už nějakou tu chvíli být. Venku se začalo znovu dělat hnusně a poprchávat. Já jsem nervózně ťukala do stolku. Rozstvítila jsem telefon abych zjistila jestli mi nepsal, ale nic. Možná tak hlášení o aktualizaci. Zamračila jsem se a podívala se na obsluhující holku, která vypadala rozhodně starší v obličeji, ale byla minimálně o hlavu menší. Opírala se předemnou o pult.
"Děje se něco?" zeptala se mě.
"Mám se tu sejít s jedním klukem, ale na zpoždění" oznámila jsem a znovu poklepala na pult.
"Další?" zeptala se.
"Prosím?" zamračila jsem se na ni a ona si vzdychla.
"Alespoň jednou za měsíc se tu nějaká ta holka objeví" vysvětlila mi.
"Pokaždé se stejnou větou" přikývla mi a já jsem se malinko zamračila.
"Jak ten kluk vypadá?" zeptala se mě ještě.
"Hnědé vlasy, hnědé oči, nevím jak vám ho mám popsat, chodí s takovou partou kluků" pokročilá jsem rameny a ona nadzvedla jedno obočí.
"Nevím potkávám tu takových kluků spoustu, co jméno?" zeptala se mě ještě jednou.
"Cameron Dallas" oznámila jsem se ona vyprskal vodu, které se chtěla napít zept do hrnku.
"Dobrý?" zeptala jsem se. Přikývla.
"Camerona znám, chodí sem často, mám na něj číslo můžu mu zavolat" řekla mi a vyndala mobil.
"Ne už jsem mu psala, neodepisuje" řekla jsem, ale ona i tak položila mobil na pult. Na obrazovce svítilo jeho jméno. Dala to na reproduktory a podívala se na mě. Zamračila jsem se. Po pár zazvonění to zvedl.
"Ano?" ozval se jeho hlas. Poznala jsem ho, okamžitě.
"No nazdar tady Emma, máš tady nějakou holku a čeká tu na tebe" oznámila mu a malinko se zasmála. Já si okamžitě vydechla. Jakoby se mělo všechno vyřešit, jenom si té zprávy nevšiml. Najednou to rychleji zapípalo. Položil to. Vyděšeně jsem se podívala na tu.. Emmu a zamrkala.
"Tohle dělá často, pokaždé stejná reakce. Jdi domu a neřeš ho" řekla mi okamžitě a já jsem přikývla. Ještě jsem tiše poděkovala a zaplatila. Pak jsem vyšla do deště. Nechce se mi k němu do bytu. Možná budu moct k Georgovi...

Christina
Abych upřímně řekla😂 včera jsem se na to vybodla😂🤦‍♀️🤷‍♀️ dneska to snad doženu

The Nights/Cameron DallasKde žijí příběhy. Začni objevovat