The Nights/Cameron Dallas

53

Sky

Probudila jsem se a přes žaluzie mi do obličeje až nezvykle prudce pronikalo světlo. Poslední dny spíše pršelo. Ale teď mi přímo do rozespalých očí svítily paprsky slunce. Na což jsem si uvědomila, že musím být jinde než v mém pokoji. Dobře vím, že odtamtud jde spíše vidět západ slunce. V tu chvíli jsem otevřela svoje oči dokořán. Uvědomila jsem si, že v posteli rozhodně sama neležím. A že nejsem ve své posteli. Chtěla jsem vstát, ale zabránilo mi těžké tělo. Ležela jsem k dotyčnému zády. Ale podle nábytku a všeho to jsem poznala Cameronův pokoj. Takže to může být překvapivě pouze Cameron. Podívala jsem se na ruku obmotanou kolem mého pasu. A pak na nohu, která byla přehozená přes moje nohy. Podívala jsem se na noční stolek, kde ležel ten papír a najednou se mi vše vyjasnilo. Při čtení jsem usnula. Uklízela jsem mu v pokoji. Ten diář. Ten papír je přesně v té velikosti. Byl tam datum. Napadlo mě..psal by si deník? Deník jsem si dříve též psala, ale jako malá asi desetiletá holka. Možná bych ho někde našla. Ale představa Camerona jak si píše deník je zvláštní. Je to spíše taková ta holčičí věc. Zvedla jsem nohu a tím způsobila, že jeho noha spadla vedle na postel. Chtěla jsem mu odhrnout i ruku, ale sotva jsem se dostala z jeho objetí sebou škubl. Toho jsem se lekla. Ani mrknout jsem nestačila a ležela jsem vedle něj znovu. Tedy vedle něj. Byl pomalu jak moje peřina.
"Spinkej ještě" řekl svým chraplavým hlasem. Naběhla mi husina a přísahám, že moje srdce se zrychlilo. Ráda bych řekla, že je to z toho jak jsem se lekla. Ale nebylo to tak..
Jeho dotek mi byl příjemný, v mém náručí mi připadal roztomilý. Hlavu měl položenou na mém ramenu.
"Chci vstát" oznámila jsem, ačkoli se mi rozhodně od něj nechtělo. Byla jsem ráda, že nejsem rudá jako rajče. V břiše mě lechtalo.
"Ne, tu zůstaneš" řekl a pokusil se zabořit si hlavu více mezi moje rameno a krk.
"Prosím, chci na záchod" vypadla ze mě první výmluva a on mě na to se vzdychnutím pustil. Jakoby říkal "co se opovažuješ mě opustit".
"Vrátíš se pak?" zeptal se rozespale a otočil se na mě když už jsem byla u dveří. Jenom jsem se ohlédla. Ráda bych, ale musím do školy. Což mi připomnělo, že dneska budu umírat při tréninku.
"Ne je škola, i ty bys měl vstát" oznámila jsem.
"Jebu školu, chci tulit" řekl rozhodně a nafoukl tváře. Momentálně teď se mi zdálo jakobych ho znala už věky. Bylo to...divné.
"Jenže já ne, musím do školy" řekla jsem a vyšla jsem bleskově z pokoje. Ráda bych napsala Alexandrovi. Uvědomila jsem si, že jsme si minimálně dva dny už nenapsali a ten blbec mi začínal svým způsobem chybět.

Christina