57

1.6K 57 2
                                    

"Sky" oslovil mě známý hlas a já měla chuť se přitulit a zachumlat do peřiny. Než jsem si uvědomila, že nejsem v posteli.
"Skylar" řekl hlas ještě jednou a já tentokrát otevřela oči. Před sebou jsem viděla Camerona. Zabručela jsem.
"Jsme tu" oznámil mi. Já jsem se odpoutala. Když jsem vyšla, byla mi zima. V Portlandu hodně pršelo. I teď pršelo a během chvilky jsem měla mikinu totálně promočenou. Připomínalo mi to ten den, když jsem poprvé přišla do našeho bytu. Ještě před pár dny jsme to považovala za tu největší chybu. Ale teď jsem to pokládala jako své štěstí. Kdybych bydlela sama jela bych sem sama a společnost mi moc pomohla, stejně jako mi pomohlo se Camovi otevřít.
"Jsme tu správně doufám" promluvil na mě, když jsem už minutu stála na místě a koukala na ten polorozpadlej barák.
"Jo to je ono" řekla jsem a on si vzdychnul. Já jsem si stoupla ke dveřím a zazvonila, ačkoli jsem si nebyla jistá, zda ten zvonek vůbec funguje. Dveře totiž byly otevřené a já tak jenom oznamovala svůj příchod.
"Tady se mít o nelíbí" řekl za mnou Cameron a podal mi můj mobil. Já jsi si vzdychla. Též se mi to tu nelíbilo. Potichu jsem prošla kolem dveří, kde bydlela jedna babizna asi s devíti psy. Vždycky jsem se jich bála, protože na mě hrozně štěkaly a ta ženská měla přirozeně pohled zabijáka a já jenom čekala kdy na mě jednoho z těch rváčů pošle. Začala jsem stoupat do schodů.
"Bydlí hned v prvním patře" vzdychla jsem si znovu.
"Budu tam s tebou, neublíží ti" oznámil mi a doběhl mě. Já jsem se na něj usmála.
"Jsem ráda, že tu jsi semnou" řekla jsem mu.
"Hlavně žes mě tu předtím nechtěla" zasmál se mi. Zastavil mě a objal mě. Já jsem si hlavu položila na jeho rameno. Teď jsem byla citově zmatená chce než kdy jindy. Já si byla jistá, že ho beru jako kamaráda. To ovšem neznamená, že ho nemiluju. A jak se vůbec láska pozná? Každopádně jsem ho už nikdy nechtěla v tu chvíli pustit. I když jsme byli uvnitř, byla neskutečná zima.
"Půjdeme" řekla jsem a on jenom přikývl. Zvonek asi fungoval. Protože dveře byly otevřené. Tedy přivřené. I když v tomhle domě bydleli stejní lidé jako má máma, vždycky mě žádala abych zavírala. Měla ráda své soukromí. Ale jsem si jsita, že u ostatních to nevypadalo o nic lépe. Možná spíše hůř.
"Mami?" ozvala jsem se do bytu. Dveře, které již měli sklo jen napůl se otevřeli.

Christina

The Nights/Cameron DallasKde žijí příběhy. Začni objevovat