Kdybys pro mě byl jen neznámý člověk, život by byl najednou o tolik snažší.
Neplakala bych kdykoliv si na tebe vzpomenu.
Neplakala bych kdykoliv si vzpomenu na nás dva. Na to, co všechno jsme spolu prožili.
Nekřičela bych bolestí kdykoliv bych si vzpomněla na to, že máš dívku, kterou nadevše miluješ.
Já to nejsem.
Nechápej mě prosím špatně. Jsem vděčná, tak moc vděčná, za to, že máš někoho kdo se na tebe směje, kdo ti dělá radost, kdo tě umí rozesmát, kdo ti umí pomoct a kdo tě miluje.
A jsem tak sobecká, že si přeju abych tím člověkem byla já.
Jenže nejsem.
A asi nikdy nebudu.
Bolí to.
Tak strašně moc.
Kdybych tě neznala, tak teď netrpím.
Neznala bych tu bolest.
Neznala bych tu osamělost.
Neznala bych tu beznaděj.
Ale neznala bych tebe.
A to by bylo ještě horší.
ČTEŠ
Nekonečná
De TodoLáska. To je definice mého příběhu. Protože zničehonic zastihla právě mě. Nepřipravenou. Zmatenou. A já se rozhodla ji částečně filtrovat sem. Proč? Protože moje láska není opětovaná. A proto potřebuju někam vybít svou bolest, když už to nemůžu vydr...
