Původně jsem měla plán, jak chci tuhle knížku napsat.
Přiznám se, z mého plánu sešlo hned při prologu. Vlastně hned při psaní popisku k příběhu.
Netušila jsem, že kniha skončí tak jak skončila. Psala jsem ji za pochodu. Psala jsem ji podle toho, co jsem zrovna cítila.
Vděčnost.
Lásku.
Touhu.
Hněv.
Hořkost.
Zklamání.
Pokoj.
A teď jsem ji po dlouhých měsících dopsala, protože je čas ji zavřít.
Neplánovaně.
A je čas otevřít novou knihu.
A doufat, že bude mnohem lepší.
ČTEŠ
Nekonečná
CasualeLáska. To je definice mého příběhu. Protože zničehonic zastihla právě mě. Nepřipravenou. Zmatenou. A já se rozhodla ji částečně filtrovat sem. Proč? Protože moje láska není opětovaná. A proto potřebuju někam vybít svou bolest, když už to nemůžu vydr...
