Šla jsem na dívčí toalety a odskočila si, zrovna jsem byla uvnitř kabinky když jsem zaslechla holčičí hlasy, byli asi tak tři nebo čtyři, začali si bouřlivě povídat o našem novém žákovi, o Jasonovi, trochu víc jsem se natiskla na dvířka a poslouchala, ano vím nedělá se to, ale tohle jsem slyšet musela.
,,A tobě se hodně líbí Em?" zeptala se jedna a já poznala která to je, byla to Sabrina ze třídy, a kde je Sabrina tam je i Elena a Emily.
,,Je sladkej, já ho zbalím" řekla a zahihňala se.
,,Ale vždyť to vypadalo že se líbí Vivian ne?" když jsem zaslechla své jméno víc jsem se natiskla na dveře a poslouchala dál.
,,Vivian ať se jde vycpat, pokud se jen pokusí mi Jacona vzít, tak ji zničíme, rozumíš?!" zakřičela Emily a Sabrina ji jako vždy vše odkývala.
,,Nikdo Vivian nemá rád, je to jen malá nafintěná nána, všichni se s ní kamarádi jen protože si myslí že je nejhezčí a nejpopulárnější, ale to ona v žádném případě není, všichni chtějí být také populární jako ona a proto ji každý den lezou do zadku" dořekla, zacvakla svou rudou rtěnku a odpochodovala pryč i s svými dvěma ocásky.
Jak jako že mě zničí, proč to dělá, vždycky jsem věděla že Emily je zlá, ale nikdy jsem nevěděla že je až takhle zákeřná. Vylezla jsem z kabinky a lehkým krokem jsem došla až k zrcadlu, dívala jsem se a přemýšlela, co jsem udělala špatně. Z očí mi najednou steklo pár slz, chtěla jsem je zastavit ale nešlo to, tekly dál a dál, nevěděla jsem co mám dělat. Dnes tu určitě nemůžu zůstat, rychle jsem vyšla z toalety a rychlým krokem šla až k východu školy. Bohužel jsem ale cestou do někoho vrazila a spadla na zem. Zvedla jsem se a podívala na toho do koho jsem narazila, a div jsem neomdlela, předemnou stál on, v celé své kráse, vysoký a nádherný jako při první hodině když nám ho naše stará učitelka představovala.
,,Ehm, já se h-hrozně se omlouvám" vykoktala jsem ze sebe a podívala se na něho.
,,Jsi v pořádku?" jeho dokonalý hlas se linul v mých uších ještě nějakou tu chvíli. Až pak mi došlo co mi vlastně řekl, rychle jsem sklopila svůj pohled.
,,Už musím jít" řekla jsem rychle a odešla ze školy, nasedla jsem do svého auta a zůstala tam chvíli sedět, brečela jsem a bylo mi jedno že právě brečím na školním parkovišti.
Najednou jsem uslyšela na svém okýnku bouchnutí, strašně jsem se lekla až jsem nadskočila. Vzhlédla jssm tam, a uviděla Jacona. Otevřela jsem dveře.
,,Co tady děláš, nemáš být ve škole?" řekla jsem a trochu popotáhla.
,,Viděl jsem že nejsi v pořádku, tak jsem si řekl že se za tebou stavím a ujistím se že nepotřebuješ pomoct"
Dořekl a já si stále vychutnávala ten jeho dokonalý hlas.
,,Jsem v pohodě" řekla jsem a v očích se mi začali zas blýskat slzy.
,,Ne já vidím že nejsi v pohodě" řekl a obešel auto, sedl si na místo spolujezdce.
,,Co to děláš?" řekla jsem s mírným uchechtnutím
,,Snažím se ti pomoct, někam pojedeme jo?" zeptal se a ja kývla.
,,Ale kam?" zeptal se znova, chvíli jsem přemýšlela jestli mě něco nenapadne a taky že napadlo.
,,Tak co třeba na stadion?" řekla jsem a čekala na jeho odpověď. Já sem tam bruslit chodím, vyčistim si tam hlavu a je mi dobře.
,,Jo jasně ale varuju tě, že neumím bruslit" zasmál se, také jsem se zasmála, nastartovala jsem auto a rozjela se pryč od otravné školy, ráno jsem sice říkala že si to nechci pokazit ale potom co jsem slyšela mi to bylo nějak i jedno.
,,Jinak jsem Jason" představil se.
,,Já vím" řekla jsem a hned mi došlo že bych se měla představit taky.
,,Já jsem Vivian" řekla jsem a lehce se usmála, to co jsem od Emily slyšela mě vážně zaskočilo a mrzelo.
,,Mohl bych se tě zeptat co se stalo?" pronesl do ticha a podíval se na me ustaraným výrazem.
,,Nechci o tom mluvit" odpověděla jsem a na sucho polkla.
,,Třeba mi to někdy řekneš"
,,Třeba ano"
Cestou bylo ticho, jen jsme mlčeli a jeli ke stadionu, kde si vždy pročistím hlavu.
,,Řekni mi něco o sobě" pronesla jsem když jsme kráčeli delší cestou k budově.
,,Co by jsi chtěla vědět?"
,,Cokoliv" řekla jsem a v hlavě mě nepadlo takových otázek, ale jen v tom smyslu jak je úžasný a jak do dělá že má tak nádherný pronikavý oči.
,,Dobře, takže jsem původně z LA, sem jsme se přestěhovali s mámou a mou mladší sestrou, protože tady máma dostala lepší práci" dořekl a já se na něho tázavě podívala.
,,To je vše?" zeptala jsem se s nadzvednutým obočím, protože jsem doufala že se toho o něm dozvím o něho víc než jen tohle, byl zajímavý, jako první jsem si o něm myslela, a stále trochu myslím že je to ten typ kluka co se párkrát vyspí s holkou a pošle ji do háje, jen semnou se chová docela dobře.
,,Tak se na něco ptej a já ti budu odpovídat" na to jsem kývla, je to divné ale jediná možnost jak se o něm dozvědět dost.
,,Takže kolik je ti let?" vyslovila jsem svou první otázku a zadívala se na něho.
,,Je mi 21" vykulila jsem na něho oči.
,,Cože, a to jsi semnou ve třídě? "
,,Tak tady není důležité kolik někomu je" řekl a já si uvědomila že má vlastně pravdu.
Dorazily jsme na místo, v budově byli šatny pro muže a ženy, tak jsme se rozdělili a oba se šly převléct a zapůjčit si brusle pro dnešní ježdění.
Nazula jsem si brusle a šla na stadion, Jason už na mě čekal, a když jsem viděla s jakým strachem kouká na led musela jsem se nad tím uchechtnout.
Přišla jsem za ním, chytla jsem ho za ruku a táhla na stadion.
