Je další ráno a já se zrovna hrabu z postele, vůbec se mi nikam nechce a ještě když si představím že je dneska ten otravný ples, katastrofa, vylezla jsem z postele a došla ke své šatně kde jsem si vzala něco hezkého na sebe. Vybrala jsem nakonec bílý svetřík, který jsem si zastrčila do džín.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vzala jsem si svůj školní batoh a vydala se dolů do kuchyně, byla jsem ještě naštvaná, tak jsem si jen v tichosti sedla a snědla svou snídani kterou jsem si udělala. Poté jsem si vzala boty, klíčky od auta a vyrazila do školy.
Před školou jsem se ještě upravila, a šla dovnitř. Ze skříňky jsem si vzala učebnice a vyrazila do třídy kde už na našem místě seděl Jason. Byl roztomilý když měl položenou hlavu na stole a měl zavřené oči. A když si představím jak roztomilé to musí být když spí, ještě ty jeho rozcuchaný vlasy. Umíram nad tím.
Sedla jsem si k němu a usmála se na něho, po dlouhé době jsem se na něho usmála doopravdy, podíval se na me zvláštním pohledem, asi tomu nemohl uvěřit.
,,Ehm, my už jsme v pohodě?" zeptal se po chvilce ticha.
,,Jen tak napůl" odpověděla jsem a pohled od něho odvrátila.
,,A už mi aspoň řekneš co jsem ti provedl že si se semnou nebavila?"
,,Ne neřeknu, ty to moc dobře víš, co se tam stalo" při tom slově tam jsem ukázala směrem kde je kumbál.
,,Chtěl jsem se ti za to omluvit, nevěděl jsem že tě to takhle sebere" řekl mi potichu a podíval se na mě lítostným výrazem.
,,Nechci to už řešit" odvrátila jsem od něho pohled a věnovala se učitelce která zrovna přišla do třídy.
Vykládala nám novou látku a já přemýšlela nad večerem, přemýšlela jsem jestli mu to mám říct nebo ne.
,,Tak slečna Vivian by nám mohla říct co jsem teď říkala" řekla přísně a já odvrátila zrak od okna a podívala se na ni.
,,O-omlouvám se ale já nevím co jste říkala" odpověděla jsem ze skloněnou hlavou.
,,Jak je to možné Vivian? Od té doby co tu máme nového žáka jste jak výměněná, skoro to vypadá že jste zamilovaná" řekla docela nahlas a já svůj zrak obrátila na ni.
,,Prosím?" pípla jsem protože jsem nedokázala uvěřit tomu co právě řekla, zrovna mě ztrapnila před celou třídou.
,,Slyšela jsi dobře, já už toho mám dost, v posledních dvou týdnech co tady je Jason nedáváš pozor v hodinách a když se zeptat ostatních učitelů tak mi řeknou to samé" učitelka dokončila svůj proslov o tom jak jsem zamilovaná do Jasona a já se mohla hanbou propadnout.
,,Já nejsem zamilovaná" klepal se mi hlas, tak že tohle mi mohl uvěřit jen naprostý idiot. Viděla jsem vedle sebe Jasona jak se napřímil a podíval se na mě, pohlédla jsem mu do očí a bylo mi do breku, nevím proč nikdy jsem taková citlivá nebyla, až teď najednou.
,,Nevykládej nám tady lži" řekla a uchechtla se. To jsem nevydržela a i se svými věcmi utekla na záchod, za dveřmi jsem slyšela jak se celá třída směje, bylo mi hrozně, slzy mi tekly proudem po tváři a já se cítila jak zrazená, tohle bych od staré Krenbachové nečekala. Byla jsem na záchodě a před zrcadlem jsem si upravovala obličej, slzy mi ovšem nepřestávali téct. Rozhodla jsem se že dneska ve škole určitě nebudu.
Opustila jsem dívčí toalety, jenže za dveřmi stál Jason. Snažila jsem se ho obejít, jenže to se mi nepovedlo. Chytl mé zápěstí a přitáhl víc k sobě.
,,Není to pravda Jasone, jsem sice zamilovaná ale ne do tebe" odvětila jsem když mi zhluboka hleděl do očí. Jason svůj stiskl povolil a já od něho odešla. Asi jsem ho teď urazila, ale co jsem měla dělat, já mu nemůžu říct pravdu, nemůžu mu říct že jsem do něho bláznivě zamilovaná.
Doma jsem si lehla do své postele a rozbrečela se ještě víc, chtěla jsem zavolat Lonie, jenže mi došlo že je ještě ve škole. Potřebovala jsem její objetí a její utěsnění. Napíšu jí aspoň SMS.
Vivi: Ahoj, nemáš chuť se ulejt ze školy:(
Napsala jsem jen tohle a čekala na její odpověď. Na kterou jsem ale nečekala dlouho. Lonie byla vždy aktivní na messengeru když byla ve škole.
Lonie: Ahoj, no fakt mě to tady děsně nebaví, možná by to i šlo, stalo se něco?
Vivi: To bych ti řekla vše tady, jen tě potřebuji u sebe, ale pokud to nejde tak to pochopím.
Lonie: Jdu na misi simulování, snad mi to zbaští.
Vivi: Jsi skvělá<3
Lonie je v simulování fakt dobrá, věřím že se jí to povede, není den kdy by se jí to nepovedlo.
Za nedlouho mi přišla zpráva že tu bude do patnácti minut, zatím jsem si aspoň objednala dvě pizzy aby tady bylo něco k jídlu až moje drahá kamarádka přijde. Těším se na ni, ona mi vždy pomůže když ji potřebuju. Je naprosto skvělá.
,,Tak povídej, co se stalo?" řekla Lonie když jsme přišli ke mě do pokoje a sedli si do postele.
,,Krenbachova mě znemožnila před celou třídou" složila jsem si hlavu do dlaní.
,,Co ti řekla?"
,,Prý že mě v posledních týdnech co je ve třídě Jason pozoruje a že jsem jako vyměněná, že nedávám pozor a jsem zasněná, že jsem prý zamilovaná" slzy mi opět stekly po tváři když jsem si vybavila pohledy ostatních ve třídě.
,,Pane bože to je kráva, doufám že jsi si aspoň otevřela hubu na ni"
,,Ne, utekla jsem ze třídy, a pak když jsem odcházela ze školy jsem potkala Jasona na chodbě, čekal tam na mě, chytl mě za zápěstí a koukal na mě, tak jsem mu řekla že jsem zamilovaná ale do někoho jiného" mé slzy se nedali zastavit.
,,Ooh Vivi, ty jsi hloupá, konečně jsi mu to mohla přiznat a ty jsi to neudělala, proč ne?" divila se pořád.
,,Prostě jsem to nedokázala, já jsem chtěla, ale nešlo to" hlas se mi na konci zlomil.
,,Zlatoo neplač, ta kráva ani ty debilové ze třídy ti za to nestojí. Pojď koukneme se na nějaký film a bude ti líp ju?" jen jsem přikývla.
Lonie zapla film a obě jsme koukali, a u toho jedli pizzu kterou jsem objednala než Lonie přišla. Nakonec se z toho stalo krásné odpoledne.
