Unhappy irresistible boy

Překvápko

Z pohledu Nel:

Otevřela jsem oči a koukala do stropu, povzdechla jsem si a potom se zvedla s postele, došla jsem ke skříni a znuděně jsem se v ní začala přehrabovat, když jsem si konečně vybrala oblečení přešla jsem do koupelny a tam si vyčistila zuby a namalovala se.

Sešla jsem schody dolů a po zjištění, že v ledničce nic není jsem přešla k botníku, obula se a vydala se do školy.

Šla jsem po chodníku a kopala do kamínků pod mýma nohama, šla jsem pomalu a, ikdyž jsem se nesoustředila na okolní svět auta u mého pravého boku jsem si všimla. Jelo stejnou rychlostí jakou jsem šla já. Nevšímala jsem si toho ale věděla jsem kdo to je.

Trpělivost není jeho silná stránka a tak po pěti minutách otevřel okýnko na místě spolujezce.

,,hodláš mě ignorovat dlouho?" zeptal se mě Taylor

,,ne jen do tý doby než dojdu do školy" odsenu mu na zpátky ,,fajn!" odpoví mi nakonec a potom vztekle odjede.

Musim se nad svojí zvrhlostí pousmát, když dojdu ke škole a uvidím Justina nedá mi to a rozejdu se k němu, poklepu mu na rameno a on se na mě otočí.

prvního čeho si všimnu jsou jeho neupravené vlasy a obrovské kruhy pod očima, tak ráda bych ho obejmula, ale nemám ponětí jak by na to zareagoval.

Z mého přemýšlení mě vytrhl jeho hlas ,,co chceš?!" řekne mi nepříjemně, podívám se na něj nechápavým pohledem, protože vážně nemám ponětí co jsem udělala ,,co jsem ti udělala?" 

,,nic!" prskne mi do obličeje a vztekle odchází, koukám na něj dokud mi nezmizí z dohledu, když zachází do školy. A tak mi nezbývalo nic jiného než tam jít taky, rozešla jsem se tím směrem a pomalu došla do třídy a následně do své lavice. Sednu si a všimnu si, že Justin už je tam taky. Podívá se na mě a pro mě s překvapením na mě zaječí

,,vypadni!" podívám se na něj, ale slzy už v sobě neudržim, ale i přes to jsem schopná dojít na záchody, zamknout se tam a svůj hysterický pláč nějak přežít.

Jsem v háji.....

Z pohledu Justina:

Hrozně mě mrzelo jak jsem na ní křičel, ale jinak to nejde. Tak hrozně rád bych jí to všechno vysvětlil, ale když to udělám Taylor to určitě nějakým způsobem zjistí. V kapse mi pípnul mobil a tak jsem ho vytáhl a přečetl si smsku co jsem tam měl.

5 avanue v 8 večer BUĎ PŘESNEJ!

Co to má znamenat!? Na zprávu jsem neodpovídal a mobil jsem zandal do kapsy a myšlenkami opět zabloudil k Nele. Do třídy vešel učitel a já znuděně zvedl hlavu a totálně ho ignoroval. 

Přemýšlel jsem co je teď s Jazz a kde je Nel. Asi po dvaceti minutách někdo jemně zaklepal na dveře, bez pozvání vešel do vnitř a já si všiml, že je to uplakaná Nel, bylo mi jí tak moc líto, ale dál jsem se na povrch tvářil, že je mi to úplně jedno. Bez dalšího slova, došla do jiné lavice a posadila se

***

Vzal jsem bundu z věšáku a pak popadl první klíče co mi padly pod ruku, došel jsem do garáže a zmáčkl jsem centrální zamykání a čekal jaké auto se odemkne, bylo to  žluté Lamborghini (obrázek na boku) a tak jsem k němu došel a nastoupil do něj, jel jsem rychle noční Atlantou která, by byla normálně krásná, ale teď jsem neměl čas si jí prohlížet.

Dojel jsem na 5 avanue za 2 minuty 8 s velkou nedočkavostí, jestli jí ten krypl přiveze, zašel jsem do takové tmavé uličky a vzádu viděl asi 6 chlapů a mojí malou princeznu, oddychl jsem si, že dodržel to co napsal, došel jsem k němu a on se slizce usmál, podíval jsem se na Jazz a viděl na její pravé ručičce otisky modřin prstů toho šmejda, bůh ví co jí dělal, jakmile mě Jazmyn viděla, skočila mi do náručí a já, byl překvapený, že jí nechal.

Najednou začal mluvit ,,dávej si pozor na to co ti patří a co ne" řekne slizce a potom odchází. Jazmyn mě pevně chytne kolem krku a já cítím, že pláče, začnu jí hladit po zádech a šeptat jí do ucha, že už se jí nikdy nic nestane, že jí už navždycky ochráním.