Unhappy irresistible boy

Rozhodnutí

Z pohledu Justina:

Raen už odešel a já jsem už totálně hotovej.

Bylo už 9 hodin večer. To utíká

,,Jazzinko půjdeme spát dobře?" zašeptal jsem jí do ouška když jsem viděl že už taky usíná.

,,já chci spát s tebou" řekla a objala mě okolo krku

,,dobře" vzal jsem jí do náruče a šel kemě do pokoje. Položil jsem jí na mou manželskou postel a přikryl

,,hezky se vyspi" popřál jsem jí a šel si dát konečně sprchu. Po sprše jsem se oblíkl a taky si lehnul vedle Jazz.

,,dobrou Jussi" řekla mi ještě a pak sladce odfukovala. Pohladil jsem jí po líčku a zašeptal nazpět ,,dobrou princezno"

Pak jsem následně únavou usnul.

Z pohledu Nely:

Je opět ráno. Oh bože

Včera Justin nebyl ve škole, zajímalo by mě proč. Doufám že se třeba nestalo nic Jazz. Ano, vím že se s nim nebavim a nezajímá mě, ale pořád to má těžký a to se nezmění.

Zase. Zase o něm přemýšlím. Ne! To musí přestat! Snažim se na něj zapomenout. Celej ten rok se snažim na něj zapomenout ale copak to jde? Pořád ho vídám ve škole a prostě to nejde. Ale stýská se mi docela po Jazz. Už jsem jí dlouho neviděla, naposledy když jsem Justina s Jazzi potkala v parku. Ale nemluvili jsme spolu jelikož si mě nevšimli a je to i dobře.

Jsem z toho unavená. Vstala jsem tedy a jako každé ráno jsem si v koupelně udělala ranní hygienu a namalovala.

Ze skříně jsem si vzala jeans kraťasy, tílko s potiskem a na to košily. Dnes je tam teplo. Nazula jsem si ještě vansky, vzala tašku, mobil a šla dolů.

,,Ahojte lidi" pozdravila jsem všechny

,,ahoj zlatíčko dáš si snídani?" zeptala se mamka. Šla jsem k ní a dala jí pusu na líčko ,,nene děkuju čeká na mě Stela" odpověděla jsem jí a přešla k tátovi kterýmu jsem taky dala pusu na líčko jako mamce. Bráchu jsem ignorovala.

,,tak já jdu pa" rozloučila jsem se a už si to kráčela ke Stele která na mě čekala před barákem. To je rychlost

,,ahoj" pozdravila jsem jí a objala tak jako vždy

,,čauky tak co jak je" zeptala se když jsme šli spolu směr to mučení

,,dobře ty?" odpověděla jsem a upravovala si mé vlasy které mi padaly do obličeje

,,jo já taky a..umm...co Justin?" zeptala se a mě to zaskočilo. Proč se ptá zrovna teď? Já jsem jí jasně vysvětlila že je konec s našim kamarádstvím a evidentně to ani Justin, ani Stela nepochopili. Ach

Povzdechla jsem si a koukla na ní ,,s Justinem je konec a už ti to říkám přes rok už to prostě skončilo já chápu že to má těžký ale to je vše jinak pro mě je to prostě už neznámý člověk kterej mi ublížil jiným způsobem než je známo" řekla jsem a pokračovala v cestě.

Prostě jsem už jiná a kluky si k sobě nepřitahuju

,,nepřeháníš to trochu?" zeptala se mě. What? To si ze mě dělaj už prdel? Raen, Justin a teď už i Stela? Jop všichni tři zamnou už byly. No nebudu to řešit prostě už je to uzavřený

,,ne a promiň musim jít" řekla jsem jí a vešla do budovy školy. Ccc si všichni myslí že jsem v pohodě ale mě to taky trápí. Ten rok byl těžkej. Už se to nedá vrátit.

Šla jsem ke svý skříňce a ukládala si tam věci.

Z pohledu Jusse:

Ráno bylo jako každé jiné. Olivie hlídá Jezzinku a já sedim ve svym sporťáku a jedu do školy.

Zastavil jsem na parkovišti a hned jsem zahlídl Nel jak jde do školy. Povzdechl jsem si a vystoupil. Už mě to nebaví pořád na ni myslim a za ten rok jsem si uvědomil že mi chybí čím dál víc. Proč musí bejt tak tvrdohlavá?

Vystoupil jsem z auta a šel za klukama

,,čus" pozdravili jsme se a šli taky do školy

,,tak co brácho" objevil se vedle mě Raen

,,co?" zeptal jsem se nechápavě

,,ale noták s Nelou jste byly kamarádi a to po roce ignorování se, jen tak zahodíš? Ona neví jak to tenkrát bylo tak jí to jdi vysvětlit, už je na čase kámo" řekl Raen a polácal mě po zádech. Tyvole bez něj bych to nevěděl

Už je to dlouhá doba co se semnou nebaví a myslim si že kdyby mě vyslechla tak by jsme si ten rok mohli ušetřit, ale ono né

,,já vim ale nemluví semnou" odpověděl jsem sklamaně. Zklamaně? Vážně?

,,zkus to musíš si jí po tom roce dostat zpět a oba víme proč" řekl mi Raen. Nechápu o čem to mluví.

,,nevim proč?" zeptal jsem se ,,protože jí miluješ a nedělej že ne, je na čase to říct nahlas, celej rok si se choval tak...jinak a já vim že bys jí nejradši měl u sebe tak jí to řekni" mluvil vážně. Co? To je absurtní. Já jí nem...noo možná že to až tak absurtní není no.

Ohh tak fajn miluju jí a nemůžu na ní přestat myslet. Ten rok co uběhl byl pro mě ještě těžší, když jsem si vlastně uvědomil že jsem podstatě stratil osobu která jako první věděla to s rodičema a který jsem se sevšim mohl svěřit. Osobu která mi pomáhala přečkat těžké chvíle které jsem měl. Byla to moje nejlepší kamarádka a přitom láska. Ikdyž to nevěděla. V její přítomnosti jsem se cítil jako bezstarostný člověk, jako by jsem to všechno zvládl, jakoby už jsem nebyl sám.

Ale když jsem o ní ten rok přišel opět jsem byl sám jen s Jazz. A to jsem si uvědomil že vlastně bez ní nechci žít a že jí miluju. Je to až nemožné ale je to tak.

Snažil jsem se zapomenout ale fakt to nešlo. A až teď jsem sebral odvahu...jak směšné že?

Ona se sice semnou nebaví a nenávidí mě. Ikdyž mi mé city třeba neopětuje tak jí to řeknu.

,,máš pravdu dík bro" řekl jsem mu s malým úsměvem a vidal se za Nel.

Řeknu jí to co si myslim hned. Nad čekat no ne? Už jsem čekal rok a už mě to unavuje. A ničí mě jak mi furt opakuje že mě nenávidí a ať jí nechám. Řeknu jí všechno a pak....jí nechám. Ikdyž nerad.

Stála u své skříňky. Bezeslova jsem jí vzal za zápěstí a zatáhnul do nějaké prázdné třídy.

Koukala na mě překvapeně. Nadechl jsem se a spustil....

Tak trochu jsem to urychlila. Ale už se tam něco dít musí. Mám tam něco vymyšlené ale to nebude hned. No doufám že se vám to aspoň trochu líbí a uvidíme jak to tam bude :)