WOLFSTAR a Ukradené momenty

1. KAPITOLA

Grimmauldovo náměstí v centru Londýna se pomalu halilo do tmy. Z otevřených oken dopadalo světlo na chodník před domy a červnový vítr si pohrával se záclonami. Poklid letního večera náhle narušila hromová rána. Jedna z obyvatelek domu číslo jedenáct se vyklonila z okna a pohlédla k obloze v očekávání bouřky, avšak nebe bylo čisté a na temně modré obloze svítily první vycházející hvězdy. O zábradlí předzahrádky mezi domy jedenáct a třináct se opírala zavalitá mužská postava podpírající svého společníka, který vypadal, že přebral v některé z londýnských hospod a sám se neudrží na nohách.

Obyvatelka domu číslo jedenáct chvíli pozorovala tuto nesourodou dvojici a vůbec si nevšímala, že celý její dům se odsunul stranou a ve vzniklé mezeře mezi domy číslo jedenáct a třináct se zhmotnil další vchod označený štítem Grimmauldovo náměstí 12. Žena si nesouhlasně odfrkla, pomyslela si něco o opilých pobudech a zavřela okno do svého bytu.

Podsaditý stařík si přehodil dlouhána přes rameno a vystoupal po několika schodech ke vstupu do domu číslo dvanáct. Z rukávu podivně vyhlížejícího kabátu vytáhnul hůlku a poklepal jí na kliku vchodových dveří, které se rozlétly dokořán.

„Blacku," zakřičel stařec do úzké tmavé chodby a svého kolegu vtáhl dovnitř. Dveře se za nimi zavřely.

Na konci chodby se objevil tmavovlasý muž ve středních letech, kdysi pravděpodobně velmi pohledný, avšak jehož tvář byla již strhaná životními zkušenostmi. Sirius Black vyslal ze své hůlky světlo, aby lépe viděl na nečekané návštěvníky. Původně překvapený výraz v jeho obličeji se nyní stáhl hrůzou.

„Co se stalo, Moody?" zeptal se Sirius vyděšeně, několika dlouhými kroky přiskočil k Moodymu a podepřel bezvládné tělo vysokého muže z druhé strany.

„Sledovali jsme Yaxleyho, abychom zjistili, zda udržuje styky se smrtijedy. Odhalil nás a Remuse zasáhl nějakou ošklivou kletbou," zadýchaně vysvětloval Moody, když táhli Remuse po schodišti do ložnice v prvním patře. „Nemohl jsem ho vzít k Mungovi, nevíme, kdo všechno již může být na Voldomortově straně. Myslím, že se mi ho podařilo stabilizovat, ale potřebuje ošetřit. Kletba, která ho zasáhla, nevypadala jako nic, co by bylo na běžném repertoáru smrtijedů. Ještě nikdy jsem neviděl zaklínadlo, které by okamžitě dokázalo zneškodnit vlkodlaka. Přitom ho kletba trefila jen do ramene," Moody svalil Remusovo tělo na postel a ukázal Siriusovi ohořelý otvor v kabátu.

Sirius se posadil na okraj postele, nadzvedl Remuse, opatrně mu svlékl kabát, rozepnul košili a odhalil jeho zraněné levé rameno. Do ruky vzal opět svou hůlku a několika diagnostickými kouzly přejel po jeho hrudníku. Rána, kterou vnikla do Remusova těla kletba, se zlostně rozpálila do běla.

„Ošklivá věc," prohlásil zachmuřeně Moody a vytrhnul Siriuse z myšlenek.

Sirius svraštil čelo a pohlédl na Moodyho. „Vy jste v pořádku?" zeptal se ho.

Moody přitakal. „Musím ohlásit situaci Brumbálovi, aby povolal nový tým na sledování Yaxleyho. Postaráš se o něj?" zeptal se Siriuse.

Sirius jen souhlasně zamručel a znovu obrátil svou pozornost plně na Remuse. „Zkusím projít otcovu knihovnu s černou magií, jestli neobjevím něco, co by pomohlo určit, která kletbu ho zasáhla," mumlal si Sirius sám pro sebe, protože Moody již odešel z pokoje, sešel po schodech a jakmile vykročil na ulici s hlasitým lupnutím se přemístil.

Sirius přivolal domácího skřítka Kráturu a poručil mu přinést čisté ručníky a teplou vodu. Zdálo se, že použití jakékoliv magie zranění jen zhoršovalo. Po diagnostických kouzlech rána zlověstně pulzovala bílým světlem.

Když se vrátil Krátura, začal Sirius opatrně svlékat Remuse ze špinavého a otrhaného oblečení. Úzkostlivě si prohlížel šrámy, které se táhly křížem krážem přes celé Remusovo tělo a o kterých věděl, že si je musel Remus způsobit nově – tedy od té doby, kdy před více než čtrnácti lety znal každou jizvu svého bývalého přítele a kamaráda zpaměti. V prstech mu škubalo pokušení zmapovat ty nové dotykem, ale věděl, že Remus ani jeho tělo mu již nenáleží. Vrátil se tedy zpět k očištění rány, z komody vylovil čisté pyžamo a Remuse do něj oblékl. Rukávy i nohavice byly pro Remusovy dlouhé štíhlé končetiny příliš krátké, ale nechtěl používat zvětšovací kouzlo, protože by tím pravděpodobně rozdráždil černou magii, kterou Yaxley nakazil Remusovo tělo. Nezbývalo tedy nic jiného, než ošetřit zranění povrchově – bez kouzel, pověřit Kráturu, aby na Remuse dohlédnul a pokusit se najít vhodné protikouzlou v rodinné knihovně Blacků.

Podle toho, jak zranění reagovalo na použití kouzel, Sirius brzy vyloučil možnost vyléčení protikouzlem a přesunul své pátrání k lektvarům. Remusův stav se nezměnil po celé dva dny, které Sirius trávil usilovným hledáním v knihách.

Třetího dne se však Siriusovi podařilo najít v knize, která popisovala magii tak černou, že se zdálo jako by pohlcovala světlo ze svého bezprostředního okolí, lektvar na očištění krve. V dávných dobách, a v rodině Blacků ne zas tak minulých, se lektvar používal k navrácení čistoty mladým čarodějkám, které by byly díky svému rodokmenu vhodnými nevěstami pro dědice starobylých rodů, ale svým způsobem života již nebyly tak úplně nevinné. Lektvar měl jejich těla zbavit přítomnosti veškeré cizí magie a navrátit jim neposkvrněnost. Nikde v knize sice Sirius nenašel zmínku o užití lektvaru k léčebným účelům, ale v principu se domníval, že vypuzení černé magie z Remusovy krve je cesta k jeho uzdravení. Dokud kletba působila v Remusově těle, každý další den, po který Remus prodléval ve zdánlivě poklidném stavu bezvědomí, byl blíže okamžiku, kdy ho již nebude možné probudit k životu.

Avšak příprava lektvaru byla nadmíru složitá, seznam obsahoval mnoho zakázaných ingrediencí, z nichž některé mu byly zcela neznámé, a samotné podání lektvaru vyžadovalo zabití čerstvě narozeného jehněte. Přesný postup obětování byl vyobrazen na krví potřísněné pravé stránce. Sirius se při pohledu na explicitní kresbu vyvrhnutých vnitřností malého bílého jehňátka zachvěl hrůzou. Na druhou stranu mohl být rád, pomyslel si, že lektvar nevyžadoval žádnou formu lidské oběti, jak bylo u podobných rituálů černé magie zvykem.

Čím déle studoval postup pro přípravu lektvaru, který vyžadoval více než dvacet kroků, tím víc si byl jistý, že jeho výroba dalece přesahuje jeho schopnosti a zkušenosti. Se zachmuřeným výrazem zasedl k psacímu stolku, ze zásuvky vytáhnul pergamen a začal psát. Sirius byl ochotný pro Remuse prodat duši ďáblu a spojit se i s nejméně příhodnou osobou, pokud by mohla pomoci. Když dopis, který obsahoval žádost o setkání, dopsal, zavolal Kráturu a pověřil ho, aby dopis předal adresátovi a jakýmikoliv prostředky zajistil, aby adresát prosbě vyhověl. Krátura sevřel svitek pergamenu mezi své špinavé prsty a s lusknutím se přemístil. Nyní nezbývalo nic jiného než čekat.