WOLFSTAR a Ukradené momenty

6. KAPITOLA

Krátké londýnské léto se pomalu chýlilo ke konci a Sirius byl dnem ode dne náladovější a podrážděnější. Většinu času se vyhýbal všem obyvatelům svého domu i častým návštěvám, schůzek Fénixova řádu se účastnil sporadicky a pokud se na nějaké objevil, během pár minut vyhrotil diskuzi o dalších krocích proti Voldemortovi do výbušné hádky. Remus s těžkým srdcem sledoval, jak si celé Grimmauldovo náměstí dvanáct oddechlo a atmosféra v domě se uvolnila, když se Sirius na dlouhé hodiny vytratil neznámo kam. Remus věděl, že by ho našel na střeše, jak kouří jednu cigaretu za druhou, ale raději si udržoval odstup. Neexistovalo nic, jak by Siriusovi mohl pomoct. Brumbál ho vlákal do této pasti – klece v podobě domu na Grimmauldově náměstí, se slibem, že ho Harry bude moct navštívit. Prázdniny se ale již převalily do druhé poloviny a stále nepadl konkrétní termín na Harryho přesun. Ne, že by se Sirius nezeptal při každé příležitosti. Navíc byli všichni požádáni, aby korespondenci s Harrym omezili na minimum, a hlavně nezmiňovali nic o Fénixově řádu a jeho plánech. Brumbál se obával, že by se Harry mohl bez rozmyslu vypravit sám do boje proti smrtijedům. V tom jediném mu musel dát Remus za pravdu, neboť Harry, tak jej poznal, nebyl člověk, který by sledoval nebezpečí jen z povzdáli. A stejný byl i Sirius.

Neuplynul ani týden od doby, kdy se Remus pustil do konfrontace s Brumbálem, když se při jedné vzácné příležitosti nečekaně (a na dlouho dobu naposledy) objevil v centrále Fénixova řádu. „Sirius na tom není dobře," potichu promlouval s Brumbálem v přijímacím salónku po schůzi, na které Sirius opět předvedl jeden ze svých výbuchů. „Bojím se, že přijde o rozum, když zůstane zavřený v tomhle přízračném domě. Potřeboval by se zapojit do akce..."

Brumbál sice chápavě přikyvoval, ale odmítal ve svém rozhodnutí, jako vždycky, ustoupit. „Sirius je nejhledanější kouzelník v celé Británii, kdyby ho někdo poznal, ohrozí tím nejen misi, ale i vlastní život. To nemohu připustit, Harry ho potřebuje a s tím, co se postupně dozvídáme, ho bude potřebovat ještě víc. Jsi jeho nejlepší přítel, musíš ho ochránit, i kdyby to bylo před jeho vlastním neuváženým rozhodnutím."

„Azkaban mu vzal dvanáct let života, nechtějte po mě, abych ho okradl i o ten zbytek. Sedět se založenýma rukama, když se kolem vede tichá válka, to není život pro Siriuse."

„Ne každý může žít život, jaký by si přál," řekl Brumbál a nostalgicky se zahleděl kamsi do dáli. Po krátké odmlce pokračoval směrem k Remusovi: „Ty se teď soustřeď na svou druhou šanci. Využij čas a najdi způsob, jak překonat nežádoucí účinky očistného rituálu. V knihovně Blacků leží dávno zapomenuté vědomosti. Buď tady pro Siriuse."

„Chcete snad po mě, abych ho hlídal? To už tu jednou bylo, že? Ze stejného důvodu jste mne přeci jmenoval prefektem v pátém ročníku. A pokud si nevzpomínáte, žalostně jsem v té roli selhal."

Brumbál ale evidentně považoval debatu za uzavřenou a rozloučil se slovy: „Věřím, že jsi se ze svých chyb poučil," potřásl Remusovi rukou a hned ze zápraží se přemístil.

Remus se po těžkém vnitřním souboji začal řídit Brumbálovou radou a pokoušel se v knihovně najít řešení na svůj Nový Měsíčný Problém. Tak o Remusově stavu mluvil Sirius, když mu pomáhal s rešerší. Druhý úplněk se jim společně podařilo zvládnout o něco lépe díky použití vyšší koncentrace hojivé tinktury ve vodní lázni. Bohužel ona vodní lázeň byla zároveň i slabým místem současného postupu, neboť se Remus v plné vaně málem utopil, kdyby Sirius včas nezasáhl a nepřidržel mu hlavu nad vodou. Od posledního úplňku se tedy soustředili na hledání způsobu, jak tinkturu nanést na kůži celého těla naráz a ve vysoké koncentraci jiným způsobem než ponořením do roztoku.