WOLFSTAR a Ukradené momenty

9. KAPITOLA

Společně překonaný úplněk a rozhovor s Harrym zanechaly Remuse se Siriusem v hořko-sladkém rozpoložení. Bohužel, než měli čas své pocity zpracovat, musel se Remus vrátit zpátky do služby pro Fénixův řád. Brumbál opouštěl Bradavice čím dál častěji a proto potřeboval, aby Remus posílil bystrozorskou hlídku kolem hradu.

Siriusovi občas dělali společnost členové řádu, kteří se v jeho domě na Grimmauldovo náměstí zdržovali kvůli tajným schůzkám nebo se zde skrývali před Smrtijedy. Sirius (s Kráturovou neochotnou pomocí) se snažil být všem alespoň průměrným hostitelem, ale nemohl si pomoct – nejraději by se zavřel v podkroví a nevylezl by, dokud by jeho dům nebyl prázdný. Jedinou výjimku tvořily Remusovy příchody. Jakmile uslyšel ze vstupní haly jeho hlas, srdce mu prudce udeřilo o hrudní koš a musel se ovládat, aby Remusovi nevběhl přímo do náruče.

Sirius podle smíchu poznal, že tentokrát dorazil Remus společně s Tonksovou. Vraceli se z další noční hlídky v Bradavicích a Remus jí nabídl hrnek horké kávy.

Tonksová byla nejmladší aktivní členka Fénixova řádu. Kromě svého mládí a nevšedního půvabu, který nemohl zcela ignorovat ani Sirius, byla také velmi schopná a odvážná bystrozorka. Sirius si všímal, jak se Remus v její přítomnosti vždycky rozzářil a smál se všem jejím vtípkům – zkrátka s ní nepokrytě flirtoval.

„Zasáhlo tě snad během hlídky naparovací kouzlo?" vyštěkl Sirius na Remuse, když Tonksová dopila svou kávu a odešla.

Remus se blaženě usmál: „Nebudu předstírat, že si trochu pozornosti od mladé a krásné ženy neužívám."

Sirius si odfrknul. „Plánuješ ji pozvat na rande?" zeptal se žárlivě.

Remus ztuhl a překvapeně na Siriuse vyvalil oči: „Chceš snad, abych ji pozval na rande?"

„Jestli o ní nestojíš, přestaň s ní flirtovat. Není fér hrát si s něčími city," podotkl uraženě Sirius.

Remus se zatvářil zmateně. „Já přece s nikým neflirtuju!" ohradil se.

„Remusi, nehraj si na neviňátko," napomenul ho Sirius. „Ty moc dobře víš, jaký mají tvoje plaché úsměvy a rádoby náhodné dotyky účinek. Měsíce neděláš nic jiného, než že si se mnou hraješ! Letmé otření o hřbet mojí ruky, tvoje brada opřená o mé rameno, naše kolena přitisknutá k sobě pod stolem... Myslíš, že si nepamatuju, že to všechno byly naše doteky? Doteky, které jsme sdíleli, když jsme spolu začali v Bradavicích chodit! Každý z nich mám vypálený hluboko v mozku a ani mozkomorové mi tyhle vzpomínky nedokázali vzít. Nebyly to šťastné vzpomínky, bylo v nich příliš mnoho hořkosti a vzteku. Vzteku, že jsem tě tady nechal bez vysvětlení, vzteku, že jsem nedokázal zabránit smrti Jamese a Lily, vzteku, že tě nikdy nepřestanu milovat..." Sirius klesl hlasem a svěsil hlavu s pohledem upřeným na špičky svých bot.

Po Remusově tváři, do té doby strnulé a zaskočené, náhle přeběhl záblesk odhodlání. Dvěma rychlými kroky překonal vzdálenost mezi ním a Siriusem a pevně jej uchopil za paže pod rameny.

„Já také nikdy nedokázal zapomenout. A věř mi, že jsem se snažil. Ačkoliv jsem věděl, že to, co jsme měli, je nenávratně pryč, moje srdce si to odmítalo připustit. Nikdy jsem se přes tebe nepřenesl a nikdy jsem tě nepřestal milovat," pronesl Remus naléhavě.

„Ale proč jsi nikdy nic neřekl?" snažil se pochopit náhlou změnu Sirius. „Celou tu dobu házíš tu a tam náznaky, ale nikdy jsi mi nedal nic skutečného, čeho bych se mohl chytit. Proč jsi nic neřekl už tenkrát – před dvěma lety?"

Remus zakroutil hlavou a pustil Siriuse ze svého sevření. „Pro Merlina, to jsem měl v Chroptící chýši padnout na kolena, vyznat ti nehynoucí lásku a požádat Harryho a Snapea, aby nám šli za svědky?" rozhodil rukama.

„Ten sarkasmus nebyl potřeba. Ale já bych to udělal!" prohlásil Sirius domýšlivě.

Remus se usmál a podíval se Siriusovi do očí. „Já o tom vůbec nepochybuju. Ale důvodem je, že jsem pořád stejný posera jako za mlada," povzdechl si. „Nechtěl jsem na tebe tlačit, vím, že nic nebude jako dřív a že potřebuješ nějaký čas pro sebe, abys zjistil, kdo teď jsi a co chceš od života," náhle se odmlčel, odhrnul Siriusovi pramen vlasů z obličeje a pozoroval jeho napjatý výraz plný očekávání. „Ale kdybychom to vzali opravdu pomalu..." navrhnul Remus nejistě.

Sirius okamžitě chňapl po jeho ruce a pevně ji stiskl. „Ty bys opravdu chtěl být se mnou – starým a náladovým uprchlíkem z vězení?"

Remus se provokativně ušklíbl: „Nevidím v tom zas takový rozdíl oproti namyšlenému a lehkovážnému mladíkovi z privilegované rodiny, s kterým jsem chodil posledně."

Sirius přitáhl Remuse k sobě a pevně ho objal. „Takže, jak pomalu je podle tebe opravdu pomalu? Můžu tě třeba... políbit?" zamumlal Remusovi do citlivé kůže na krku pod uchem.

Remus se pousmál, naklonil hlavu a pomalu přitisknul své rty na Siriusovy.