WOLFSTAR a Ukradené momenty

10. KAPITOLA

Zprvu zdrženlivý polibek velmi rychle nabral na intenzitě. Sirius svezl obě ruce po Remusových zádech pevně ho chytil za boky a intenzitou svých polibků ho zatlačil zády ke stolu. Tupý náraz o hranu stolu vyslal po Remusových rozdrážděných nervech nový impuls vzrušení. Remus se hýžděmi opřel o hranu stolu a mírně se rozkročil, aby nepřepadl.

Sirius nepřestával útočit polibky, celým tělem se vklínil mezi Remusovy nohy, rukou ho chytil za vlasy na zátylku a sevřel je v pěst. Remus sykl bolestí a zaklonil hlavu. Odhalená kůže na Remusově krku přivábila pozornost Siriusových rtů. Po celém krku začal Sirius rozsévat vlhké polibky, jemně nasávat citlivou kůži a lehce ji dráždit zuby.

Z Remusových úst se vydralo vzrušené zamručení. Jejich erekce se třely o sebe uvězněné v kalhotách. Nebylo pochyb o tom, že tempo, jakým se nyní ubírali, nebylo manifestací slov opravdu pomalu ani z pohledu zlatonosky.

„Zastav na chvíli," dostal ze sebe Remus udýchaně a zdráhavě se odlepil od Siriuse. Stálo ho to značné úsilí zformovat slova do věty přes vzrušení, které pulzovalo v jeho rozkroku. „Měli bychom zpomalit, nemyslíš?"

„K čertu s tím," vyhrkl Sirius, „čekal jsem patnáct let! Nevím, k čemu bude další den, týden nebo měsíc. Chci tě, Remusi, a chci tě teď a tady," prohlásil a rychlými pohyby začal Remusovi rozepínat pásek a kalhoty.

Remus se nadzvedl a Sirius mu stáhl kalhoty a spodní prádlo přes zadek. Pak se Remus posadil na okraj stolu v lascivní poloze, kterou Siriuse vyzíval, aby si ho vzal tak, jak se mu zlíbí.

Sirius si kleknul a prsty zabořil do hustého koberce chlupů na Remusových stehnech. Remusovo vztyčené péro se v raním slunci blýskalo mezi jeho nohy jako maják, který Sirius přivítal jako vyprahlý námořník vracející se na pevninu po letech strávených na otevřeném moři. Jazykem obkroužil jeho sametově hebkou špičku a pak přejel dolů až ke kořeni. Jemně nasával váček kůže, než se definitivně přesunul k Remusově řiti. Lízal její zvrásněný okraj a špičku jazyka bořil stále hlouběji dovnitř.

„Oh, můj ty Merline," zasténal Remus s lokty opřenými o tvrdý dubový stůl. Ale nepohodlí nevnímal, byl již příliš daleko, mimo realitu všedního dne, zcela ponořený do slasti, kterou mu Sirius působil.

Sirius se pomalu zdvihl na nohy a jazykem při tom přejel zpátky po celé Remusově délce. Jednou rukou si stáhl kalhoty i se spodky a vysvobodil z nich svoji erekci. Bez použití hůlky zamumlal lubrikační zaříkávadlo a několika neuspěchanými tahy ho rozetřel.

„Jsi tak zatraceně sexy, když čaruješ bez hůlky," zapředl Remus roztouženě.

Sirius toužil po jediném. Znovu zažít pocit blízkosti, přelít celé své já do Remusova srdce, vyplnit každou jeho mezeru a nechat Remuse, aby na oplátku zacelil on jeho.

Ale více než cokoliv jiného, věděl, že pokud se má pohnout z místa, potřebuje nejprve vykompenzovat léta smyslové deprivace. Potřebuje slyšet, jak Remus vzdychá slastí, potřebuje vidět, jak ho pohlcuje Remusův horký a mokrý otvor, potřebuje cítit, jak se Remus chvěje na okraji vyvrcholení.

„Ty jsi sexy pořád," vydechl Sirius, „ale nejvíc, když jsem v tobě," dodal se samolibým úšklebkem a jedním mocným tahem zatlačil celý svůj penis až po kořen do Remuse.

Remus sykl bolestí a přimknul víčka k sobě, ale Sirius nečekal, než tlak povolí. Chytil Remuse za boky a znovu a znovu se nořil hluboko do Remusových útrob a zase ven, prsty přitom zarýval do jeho kůže. Přirážel tvrdě, věděl, že Remus to snese. Po chvíli změnil úhel svého průniku a s každým zásunem neúprosně stimuloval Remusovu prostatu.

„Uhm, hmm, nepřestávej," hekal Remus do rytmu přirážení zatímco mu jeho penis poskakoval po břiše. Sirius si plivl do dlaně a pevně jej uchopil. Ve stejném tempu jako přirážel, klouzal rukou obemknutou kolem Remusova penisu nahoru a dolů. Sirius ucítil, jak se pod ním Remus třese, věděl, že ho od vyvrcholení dělí jen několik rychlých tahů. Upevnil svůj stisk a zrychlil. Horké bílé provazce se rozstříkly po Remusově břiše, zatímco křičel Siriusovo jméno.

Sirius sám balancoval na hranici orgasmu, nepřestával hýbat boky a ukájel se pohledem na Remuse, který se pod ním zmítal zcela uvolněný v post-klimaxovém rauši. A pak se na něj Remus podíval zastřeným pohledem a ústa roztáhl do spokojeného úsměvu. Sirius byl posedlý Remusovým tělem – horké, vlhké a těsné, ale byl to až způsob, jakým se na něj Remus usmál, který vystřelil Siriuse do sféry naprosté blaženosti.

Sirius nechal odeznít poslední záchvěv svého orgasmu a zpoceným čelem se opřel o Remusovo rameno, aby se vydýchal. Remus kolem něj ovinul své dlouhé pevné paže a stáhnul ho k sobě na stůl.

„Tichošlápku, je načase si přiznat, že v našem úmyslu postupovat pomalu a obezřetně jsme oba žalostně selhali," pronesl Remus v žertu do nastalého ticha.

Sirius se uchechtnul a znělo to jako hluboké psí štěknutí. Pak se s vážnou tváří otočil na Remuse: „Ale nemyslíš, že to byla chyba, že ne? Ztratil jsem už hroznou spoustu let a z času, který mi zbývá, nechci promeškat už ani jedinou vteřinu!"

Remus ho něžně políbil na spánek a zašeptal: „Bude mi potěšením prožít ten zbytek s tebou..." Pak se zarazil, Sirius něco téměř neslyšně zamumlal a Remus pocítil po celém těle slabé a čímsi povědomé mravenčení. Siriusova magie se ovinula kolem Remuse, hebká jako satén, ale hřejivá jako jarní slunce a voňavá jako...

„Borovicový les! Tvoje čistící kouzlo voní po borovicích," nasál Remus uklidňující vůni.

Sirius na něj mrknul a sebral ze země své i Remusovo oblečení.

„Jdi se nahoru prospat, Náměsíčníku, odpoledne se můžeme společně najíst, jestli donutím Kráturu pro nás něco připravit," ušklíbl se Sirius, když se oba oblékli.

Remus byl úplně vyčerpaný nejen po noční hlídce v Bradavicích, představa pár hodin spánku ho naplňovala blahem, ačkoliv jen nerad opouštěl teplo Siriusova těla. Naposledy se ve dveřích k Siriusovi přitulil, nosem se zavrtal do místa, kde jeho krk přecházel v rameno a dýchal známou a přece jen novou a vzrušující vůni. Oči se mu pomalu klížily, málem by i usnul ve stoje, s hlavou na Siriusově rameni, kdyby mu zrak nedopadl na kuchyňský stůl. Okamžitě si vybavil, jak se zapíral o desku stolu a Sirius do něj pronikal... Vzpomínka se rozlila jeho tělem jako vlna vzrušení a v kalhotách pocítil nebezpečné pnutí.

Sirius si samozřejmě nemohl nevšimnout stavu Remusova rozkroku. „Vidíš něco, co bys rád?" zeptal se a culil se od ucha k uchu.

„Promiň, nevím, jestli tohle zvládnu. Jediné, na co dokážu myslet, když se teď podívám na kuchyňský stůl, je tvůj obličej, když ses do mě udělal," zamumlal Remus a zakryl si obličej rukama. „Obávám se, že si budeš muset pořídit nový, protože opravdu nepotřebuju sedět naproti Harrymu a Molly u vánoční večeře s erekcí."

Sirius se rozchechtal, až se musel rukama přidržet za zárubeň dveří. „Tak to abych začal shánět nový nábytek, protože mám s tebou jisté plány na využití lenošky pod obrazem mé drahé matky," zaviklal významně obočím.