WOLFSTAR a Ukradené momenty

3. KAPITOLA

Sirius seděl nekonečné hodiny u Remusovy postele a čekal, až se probudí. Konečně k večeru otevřel nejistě oči. Snažil se promluvit, ale jeho hlas byl zatím příliš zesláblý.

„Nic se neděje, klidně spi, musíš nabrat sílu," uklidňoval ho Sirius a stiskl mu ruku, Remus stisk opětoval a pak znovu usnul.

Ráno snídal Sirius v kuchyni jedno z mála jídel v posledních několika dnech. Zamyšleně přežvykoval topinku, kterou mu přichystal Krátura a nemohl se ubránit pocitu, že ho někdo pozoruje. Chvíli se snažil paranoiu potlačit a přesvědčit sám sebe, že se mu to určitě jenom zdá, jako už tolikrát před tím. Náhle zaslechl někde za svými zády zavrzat dřevěné parkety. Úlekem upustil topinku na zem a prudce sebou škubl, když koutkem oka zahlédl postavu za sebou.

Ve dveřích se opíral Remus o zárubeň, ruce založené na prsou a nepatrně se usmíval.

„To vypadám tak zbědovaně, že tě i letmý pohled vyděsil?" zažertoval Remus.

Sirius vyskočil ze židle a vrhl se Remusovi do náručí. „Náměsíčníku," zašeptal s úlevou do Remusova krku.

Remus ho k sobě přitisknul. „Co se stalo, jak dlouho jsem byl mimo?"

Sirius povolil sevření a neklidnýma očima pohlédl Remusovi do tváře. „Skoro pět dní. Pojď se mnou, něco ti ukážu, ale slib mi, že nebudeš vyšilovat."

Remus následoval zmateně Siriuse do vstupní haly, kde se zastavili před velkým zrcadlem. Remus se chvíli nechápavě díval na svůj odraz, než si konečně všiml té změny. Na tváři neměl jedinou jizvu. Přistoupil blíže a prsty mapoval kůži na obličeji v místech, kde měly být šrámy, které si sám způsobil při přeměnách ve vlkodlaka. „Co jsi to jen udělal..." zalapal po dechu.

„Yaxley tě posednul temnou magií, zkoušel jsem různá protikouzla, ale jakákoliv magie tvůj stav jen zhoršovala. Hledal jsem tedy lektvar, který by tě vyléčil, ale nevěděl jsem, jaká kletba tě zasáhla. A pak jsem narazil na lektvar, který očistí krev od veškeré magie, navrátí tělu nevinnost. Jeho příprava byla dost ošidná, proto jsem požádal o pomoc Snapea. Lektvar uvařil a společně jsme vykonali rituál..."

„Oh, můj Merline, do čeho jste se zapletli..." vyděsil se Remus.

„Snažil jsem se ti zachránit život!" bránil se rozhořčeně Sirius. „Nemohl jsem tě opustit...už ne," dodal.

„Ale černá magie? S tím jsi si neměl zahrávat... Ani kvůli mně ne," trval na svém Remus.

„Ty to vůbec nechápeš!" rozčílil se Sirius. „Udělal jsem, co jsem musel! No, tak jsem ti odčaroval jizvy, to je toho! Beztak jsi je nesnášel, tak nevím, proč si stěžuješ!"

„Ne, Siriusi, to ty to nechápeš. Rány, které způsobí vlkodlak, nelze nikdy úplně zahojit. Alespoň ne běžně praktikovanou magií. Ta věc... ten rituál, který jste vykonali, to musela být opravdu hodně temná magie, taková, která nemá na světě vůbec existovat! Navíc, vše má svou daň. Copak vás vůbec nenapadlo, že použití lektvaru může mít následky?"

Sirius zuřivě oddychoval, jak jím cloumal vztek a zároveň i strach, že se dopustil něčeho špatného. Napřáhnul ruku a vší silou uhodil pěstí do zrcadla před nimi, až se střepy rozletěly po celé hale. Remus uskočil stranou a s obavou se díval na Siriusovu zakrvácenou ruku. Siriusův obličej se stáhl bolestí, několik kapek krve dopadlo na zem. Remus natáhl svou ruku směrem k Siriusovi, aby jej uklidnil, ale Sirius před jeho dotykem uhnul a rozběhl se po schodech nahoru. Po pár vteřinách uslyšel Remus prásknutí dveří.

Remus si povzdychnul a vrátil se do ložnice, kde trávil na lůžku posledních několik dní, převlékl se do svého potrhaného oblečení a z nočního stolku sebral svoji hůlku. Pak sešel zpátky do haly. „Reparo," pronesl a hůlkou zakroužil nad vysypanými střepy ze zrcadla, které se vznesly do vzduchu a navrátily jeden po druhém zpátky do rámu. Zrcadlo bylo opět celé, jako by se nic nestalo.

V žaludku mu hlasitě zakručelo a on si uvědomil, že celých pět dní nic nejedl. V kuchyni si připravil dva tousty s fazolemi a vajíčkem, které hladově zhltl. Pak si uvařil čaj, posadil se ke kuchyňskému stolu a čekal. Čekal, až se Sirius uklidní a přemýšlel, zda neudělal chybu, když se do něj tak pustil. Vyděsilo ho k smrti, co by mohlo zmizení ran po vlkodlačích drápech znamenat. Popravdě se ale cítil skvěle, až se to bál přiznat. Ještě nikdy nepocítil takovou lehkost, měl naprosto jasnou mysl, ani stopy po vlkodlačím egu, které mu jindy od rána do noci dráždilo myšlenky jako lev narážející na mříže klece, ve které byl uvězněný.

Když dopil čaj, zvedl se od stolu a vydal se hledat Siriuse. Od zdola až po půdu nahlédl do každého pokoje, Siriuse objevil nakonec až na střeše, jak sedí s koleny pokrčenými k tělu a kouří. Přisednul si těsně k němu, z ruky mu vzal zapálenou cigaretu a jednou si potáhnul.

„Neměl jsem se do tebe tak pouštět, promiň. Vím, že bys udělal cokoliv, abys mě zachránil a nemůžu ti to zazlívat," řekl Remus a vydechl obláček kouře.

Sirius si od něj vzal cigaretu nazpátek a musel se pousmát nad tím, že ačkoliv měl Remus vždycky připravenou přednášku o škodlivosti kouření, nikdy se nezdráhal potáhnout si z čehokoliv, co měl Sirius zapálené.

„Přišel jsem ti poděkovat a rozloučit se," pokračoval Remus.

Sirius se na něj zaraženě podíval. „Kam bys chtěl jít?"

„Nevím, něco vymyslím, jako vždycky. Občas jsem přespával v bytech členů Fénixova řádu, zatímco byli na misi..."

„Nebo můžeš zůstat tady, koneckonců Grimmauldovo náměstí dvanáct bude od léta novým ústředím řádu," navrhnul Sirius.

Remus si Siriuse podezřívavě měřil. „Brumbál opravdu vybral jako nové ústředí dům, který odchoval několik generací kouzelníků podporujících ideologie čisté krve?!"

„Ironie, co?" ušklíbl se Sirius. „Ale dům je skvěle zabezpečený proti nezvaným hostům a ochranu jsme posílili Fideliovým zaklínadlem. Teď když jsem ti jako strážce tajemství prozradil jeho adresu, můžeš přicházet i odcházet dle libosti."

„Ale vždyť ten dům, a vše co představuje, nenávidíš, Siriusi. Jak si mohl souhlasit, že se staneš strážcem jeho tajemství?" divil se podrážděně Remus. „Takhle jsi k tomu domu nadobro připoután."

„Jako kdybych měl ve skutečnosti na výběr," usmál se trpce Sirius. „Byla to jediná věc, kterou jsem mohl pro řád udělat. Jako vězeň na útěku se těžko mohu zapojit do sledovacích akcí. Takže jsem dal Brumbálovi vše, co jsem měl, ostatně jako vždycky. A jediné, co jsem měl, byla tahle barabizna."

Remus mu stiskl rameno a povzbudivě se na něj usmál. Siriuse znovu překvapilo o kolik mladší a bezstarostnější vypadal Remus bez šrámů přes obličej. Vždycky měl krásný a hřejivý úsměv, ale nyní z jeho úsměvu vyřazovala i nevinnost a Siriusovi se z toho pohledu zatočila hlava.

„Do začátku prázdnin, než přijede Molly s rodinou a jejich přáteli, musím dát alespoň část místností do obyvatelného stavu, aby měli kde spát. Hodila by se mi pomocná ruka, možná i dvě. Zatím jsou některé pokoje tak zamořené černou magií, že se do nich ani neodvažuju vkročit."

„Takže proto jsi zpátky," došlo konečně Remusovi. „Brumbál tě uplatil návštěvou Harryho, je to tak? Zmanipuloval tě, aby ses vrátil na Grimmauldovo náměstí a byl tak blíž Harrymu a mohl jsi ho vidět o prázdninách a vánočních svátcích. Myslíš, že těch pár týdnů vyváží celý rok, který tady prožiješ zavřený v domě, na který máš jen ty nejhorší vzpomínky?"

„Všechny vzpomínky nejsou tak hrozné," ušklíbl se Sirius a odhodil nedopalek přes okraj střechy. „Pojď, uvolním ti jednu ložnici, můžeš se do ní nastěhovat hned, jak si doneseš svoje věci."