WOLFSTAR a Ukradené momenty

7. KAPITOLA

Blížil se již konec prázdnin, a ačkoliv se Sirius snažil zůstat pozitivně naladěný, Remus věděl, že ho Harryho návrat do školy uvnitř užírá.

„Siriusi," oslovil ho Remus a přisedl si k němu na lenošku v knihovně, „Molly se chystá s dětmi na Příčnou ulici nakoupit věci do školy. Tak mě napadlo, když mi slíbíš, že nevyvedeš žádnou pitomost, že bych mohl zařídit, abys je doprovodil."

Sirius na něj překvapeně vzhlédl od rozečtené knihy.

Remus zkontroloval přes prosklené dvoukřídlé dveře, jestli je někdo nepozoruje a z kapsy u saka vytáhl malou lahvičku plnou blátivé tekutiny.

„Je to to, co si myslím?" zeptal se Sirius a na rtech se mu objevil darebácký úsměv.

„Mnoholičný lektvar," přikývnul Remus. „Snape ho vyráběl pro Fénixův řád a dopustil se zásadní chyby, že mě nechal s celým kotlíkem lektvaru na chvíli o samotě."

Sirius už chňapal po lahvičce, ale Remus s ní uhnul z jeho dosahu. „Ne tak rychle. Musíš mi slíbit, že neuděláš nic, co bych sám nedělal. Nikdo nesmí poznat, že já nejsem já. Ani Harry ne, rozumíš?"

Sirius horlivě přitakal.

„Siriusi, chci ten slib slyšet."

„Slavnostně přísahám, že se budu chovat jako nudný profesor ve středních letech," odříkal Sirius improvizovaný slib a mrknul na Remuse.

Sirius sevřel lektvar pevně mezi prsty a Remuse objal. „Děkuji moc," zašeptal. Remus ztuhnul, ucítil na krku Siriusův horký dech a na obličeji ho šimraly jeho vlasy. Nasál jejich vůni a na vteřinu přivřel oči a dovolil, aby ho ovinuly vzpomínky na Siriusovy doteky, něžné a zároveň odhodlané a na jejich poslední, překvapivý polibek. Toužil se ponořit zpátky a ztratit se mezi Siriusovými rty. Ale nevěděl, jestli se ještě mohou vrátit tam, kde byli šťastní. Uplynulo téměř patnáct let a ani jeden z nich už nebyl stejný.

Zpátky do přítomnosti Remuse vrátily hlasy Harryho a Hermiony za dveřmi. Rychle se od Siriuse odtrhl a popadl knihu odloženou na stole a předstíral hluboké soustředění.

Sirius si pobaveně odfrknul a vyšel z místnosti za Harrym a Hermionou.

Remus odhodil knihu zpátky a zhroutil se do opěradla.

Jsem úplně a naprosto v hajzlu – pomyslel si, když si uvědomil, že od té doby, kdy v jedenácti letech Siriuse poprvé spatřil, pravděpodobně neuplynul den, kdy by ho nemiloval. A pokud si někdy namlouval něco jiného, tak si lhal do vlastní kapsy.

Po obědě proklouzl Sirius nepozorovaně do Remusova pokoje a čekal, až Molly zavelí k odchodu. Remus předstíral, že se jde převléknout a jakmile se za ním zavřely dveře, lokl si Sirius mnoholičného lektvaru.

„Uhmm," huhlal, „to je hnus. Proč to smrdí jako mokrej pes a chutná jako zkažená ryba?"

Remus se ušklíbnul, hodil po Siriusovi hromádku s oblečením a otočil se zády, aby se mohl převléknout.

„To nemyslíš vážně, že si mám vzít TOHLE na sebe?" zhrozil se Sirius a ostentativně držel mezi dvěma prsty volný béžový svetr. Remus se na něj otočil přes rameno a povzdychl si: „Když se ti to nelíbí, můžeš si vybrat z mé skříně cokoliv jiného."

Sirius odfrknul a zabořil hlavu do šatníku: „Vždyť všechno vypadá stejně...nudně! Béžově! Staromilsky!"

Remus protočil oči: „Pointou snad je, aby nikdo nepoznal, že já nejsem já, ne? Tak se, prosím tě, už vžij do role a neztrácej zbytečně čas. V lahvičce je dávka mnoholičného lektvaru tak akorát do večera, každou hodinu si dej jeden doušek, ale do šesti musíte být zpátky, rozumíš?"