Druhý den už byl od začátku lepší. Lucka jako vždy vstala na budík v čas a Maty dokonce taky. Lucka si sedla do autobusu, co nejblíže ke dveřím. V klidu si ve sluchátkách poslouchala písničky, ae v tom najedné zastávce přistoupil zase ON. Tím on, myslím Matyho.
,, Je ahoj, můžu k tobě " usmál se.
,, Jo, jasně pojď" poposunula se.
,, Tak mi něco o sobě povíš? "ptala se Lucka.
,, To radši ne, zkus to ty" vyvlíkl se z toho Maty.
,, Tak dobře, žiju tady s rodiči a se svými sourozenci. Nemám přítele a žádného nechci, protože mi stačí moje nejlepší kamarádka Mery. Toť asi vše co by si potřeboval o mně vědět. Teď, ale ty "
,, Závidim ti, já bydlím tady na koleji a dál to asi není úplně podstatný"
,, Jak není podstatný? Vyklop to " drcla do něj z legrace Lucka. Maty se však moc nesmál.
,, Tak až někdy bude čas" chytl Lucku za ruku a vytáhl jí ven, protože málem přejeli za stávku kde měli vystoupit. Spolu šli společně až ke škole.,, Jéje, hrdličky jdou " seděl
David na zábradlí.
,, Co to zase meleš ?" podívala se na něj Lucka.
,, Co to zase meleš " imitoval jí David a máchal při tom všelijak rukama. Samozřejmě, že ta jeho partička se tomu smála.
ČTEŠ
Čekání na zázrak (dokončeno)
RandomLucka bydlí se svými rodiči a dvěma malými sourozenci. Chodí na střední školu, kde najednou přibyde nový spolužák. S nikým se moc nebaví a je takový smutný. Ale proč? Podaří se TO Lucce zjistit?
