Lucka přišla domů a sedla si na pohovku. Seděla a koukala do blba.
,, Já si snad pro tu nutelu dojdu " zvedla se a otevřela ledničku. Chmátla po ní a vyndala si lžičku. Sedla si k televizi a pustila si Titanic. Nabrala si plnou lžíci nuteli.
,, Musím si osladit život" obhajovala se.
Na konci tekly Lucce proudy slz po obličeji. Bylo asi pět hodin odpoledne.
V tom jí najednou zabrněl mobil. Volal jí Maty.
Ahoj Lucie, nechceš přece jenom přijít?
Hele já nevim
Ty brečíš?
Ne, nebo vlastně jo. Dívala jsem se na Titanic. Jo a tu nutelu jsem si dala a bohužel už vidím na dno.
Jo? Tak jestli chceš přijď
Lucka típla hovor.,, Proboha co jsem to tam blábolila? " ptala se sama sebe. Nikdy by žádnému klukovi neřekla, že právě vyžrala celou nutelu a ještě k tomu brečí jako želva. Bůh ví, co by si o ní ten kluk pomyslel a všude to při nejlepším roznesl. Ale Maty byl možná
jiný. Nebo ne? Každopádně Lucka se rozhodla, že za ním půjde a basta fidly. Vzhled ani neřešila. Nenalíčila se nic, vždyť už je stejně tma. Vzala si černé upnuté legíny s fialovou crop topovou mikinu a svázala si vlasy do culíku. Hodila si přes záda vak s věcmi a vyrazila k Matymu.
ČTEŠ
Čekání na zázrak (dokončeno)
RandomLucka bydlí se svými rodiči a dvěma malými sourozenci. Chodí na střední školu, kde najednou přibyde nový spolužák. S nikým se moc nebaví a je takový smutný. Ale proč? Podaří se TO Lucce zjistit?
