1. Ztracen v poslední chvíli (421 slov)
Připadal si jako ve snách, když pozoroval své známé, jak na bitevním poli pokrytém krví bojují a někteří z nich se perou do posledního dechu. Viděl, jak maskovaní nepřátelé posílají bez jediného zaváhání zelené paprsky smrti na jeho spojence a v tom veškerém zmatku se snažil zahlédnout rudou kštici a nezkrotné hnědé vlasy: ale k jeho zděšení je nikde nenacházel..
Zahlédl západ slunce a na chvíli, pouze na chviličku, si ho prohlédl pozorněji a vnímal teplo paprsků s vědomím, že je poslední.
Buch, buch. Sípavý nádech.
Buch, buch. Bolestivý výdech.
Buch, buch. Poslední nádech.
Buch. Buch. Neznatelný výdech.
Nic. Opět nic.
Jeho tělo odmítlo přijmout další kyslík, když ho zasáhla bezbolestná a náhlá smrt. Vlastně si nestěžoval; jsou tisíckrát horší smrti. A konečně se setká s rodinou.. A možná... bude opravdu a nefalšovaně šťastný. Vybavoval si obrazy blízkým a doufal, že se nezměnily za dobu, kdy byly od něj odděleni.
Jenže náhlé teplo protnulo tmu, skrz kterou se začaly snášet vločky sněhu- což zcela popíralo počasí začátku května - a tma ustupovala stejně rychle, jak nabíral vědomí a srdce mu začalo pravidelně bít.
A pak ta nádherná melodie hlasu, která ho pokaždé budila hrůzných vzpomínek a chránila ho.
„Harry.. vstávej, je to jen sen," promlouval k němu naléhavý hlas, který tak miloval.
Zhluboka se nadechl a připomněl si ten dar- nesměl uvažovat nad smrtí.. Nemohl zde přece zanechat jeho a on poprvé v životě chtěl dosáhnout svého slibu až do konce. Manželského slibu.
„Severusi.." zašeptal s mírným úsměvem a pohlédl na svého přítele. Byl tady. Spatřil ty ebenové oči, jak ho starostlivě pozorují s něhou vyhrazenou pouze pro něj.
Krátký polibek pro ujištění, že to není sen.A věčný pohled s láskou, který mu vroucně byl vrácen.Žádné slova nebyla potřeba. Pouze ujištění.. že ho neopustí.
Že není opět v té kruté lži světa a doufal v to, že své poslání dotáhl do konce, jelikož už nemohl ztratit víc. A ani nechtěl.
„Jsi v pořádku ?" ptal se i přes již očekávanou odpověď.
„Ano.. jsem." Nebyl. Ale to ani jeden z nich. Jsou zlomení na kousky, které jsou poztrácené. Ale když nedokázali stvořit zpět dva celistvý obrazy, skládali jeden společný.
„Jsi první koho miluji," přiznal tiše mladší z nich. Lektvarista to avšak již věděl a tak se s otázkou na rtech podíval zpět: „Proč mi to říkáš zrovna teď?"
„Protože jsi taky poslední, koho kdy budu milovat." Odpověděl bez zaváhání a zcela zmizel i zbytek smutku, když se Severus usmál a vtáhl ho zpět k sobě.
Ten den se u krbu vznášela jejich magie tvořící melodii příslibu.
ČTEŠ
Čtyřiadvacet melodií |SS/HP|
FanfictionJelikož prosinec bezpodmínečně vtrhl do našeho světa stejně jako každý rok a s očekáváním chce učinit každého dospělého opět nevinným tvorem. V kouzelnické společnosti započaly přípravy na jeden z příjemnějších svátků- a to jsou Vánoce. Ale i přes p...
