Čtyřiadvacet melodií |SS/HP|

Melodie jedenáctá |Sníh|

11. Lstivý lev (352 slov)

„Vstávej!" Harry zamumlal nespokojeně něco v hadím jazyce a dál pospával. Ale slova byla pronesena znova: „Vstávej!" ale i tentokrát zamumlal. Vůbec se mu nechtělo z té teploučké postele..
Začal opět upadat do světa snů, když náhle pocítil šok. Vyšvihl se do sedu a snažil se pochopit jeho situaci: Překvapeně zíral na smějícího profesora, který na něj zrovna hodil sněhovou kouli.
„Vážně jsi.. mě zkouloval?" zeptal se nevěřícně a protřel si unavené oči a snažil se setřást zbytky sněhu.

„To se ti muselo zdát, moje lvíče." Pronesl již sarkasticky lektvarista, ale neustále propaloval pohledem jeho- aktuálně zcela mokrého - manžela.
„Ty...! Ty.. Netopýre!" rychlostí Kulového blesku se dostal z postele a následně objal Severesu pod záminkou, aby i on měl mokré oblečení.

Jak tak lektvarista pozoroval šťastného Nebelvíra, uvědomil si náhlou změnu v chování a přílišnou náklonnost.
„Harry..? Ty.. tvoje vzpomínky..“ nevěřícně vydechl a s nadějí sledoval lvíče. Mohl snad mít takové štěstí?
Nebelvír se zamyšleně odtáhl, po chvíli se stydlivě zasmál a pronesl:
„Některé.. pomalu se mi vrací. Již si vzpomínám, jak jsem tě požádal o ruku,“ šibalsky se usmál a dodal: „Když jsi mi o tom vyprávěl, nezmínil jsi se o tom, jak jsi se rozbrečel a následně jsme prožili několika hodinové milování.“
Severus se trhavě nadechl, tváře se mu zbarvily do světlé rudé a sledoval dychtivě každý mladíkův pohyb při tom, když se převlékal.
„Mohli bychom si milování zopakovat..“ nadhodil laškovně Zmijozelovi, ale nadále s oblékal do zimního obleku. Severusovo oči potemněly- tedy pokud to bylo možné -a Harryho uvěznil opřeného o zeď.
„To si nechám líbit, ale-" byl opět umlčen polibkem, v tu chvíli oba dva zcela ignorovali neustále mokré oblečení a pouze si užívali přítomnosti toho druhého.

Z rána, kdy Zmijozel probudil Nebelvíra pomocí bílé Vánoční nadílky, se stalo vášnivé milování, jenž se mohlo rovnat jejich prvnímu manželskému.

Oba dva si dovolili zapomenout na zbytek světa, díky čemuž zcela opomněli vzpomínky vynořující se z minulosti s křivdami.

Ach, ta neodolatelná melodie vášně se ten den roznesla celým domem a opojně mámila každého uvnitř. Ale ono zde bylo pouze Lvíče se svým Hadím přítelem.