3. Zpět v chodbách (423 slov)
Velká síň zářila barvami, ozdoby veškerého druhu zkrášlovaly kamenné zdi školy a tlumené rozhovory se roznášely poloprázdnou místností.
„Nádherná podívaná, ale okázalosti za Brumbála se to nemůže rovnat," pomyslela si smutně ředitelka, která pozorovala každou tvář v místnosti. Zůstávalo zde mnoho žáků, jelikož hodně z nich ztratilo rodiny a nechtěli se vracet do tichého domu. U profesorského stolu bylo několik nových tváří. Místo OPČM získal francouzský spisovatel, kterého si každý oblíbil. Profesorem lektvarů se stal opět Křiklan, jelikož Severus odešel na dobu neurčitou do role Mistra lektvarů- a tak měl více času pro Harryho a při tom dělal práci, jenž mu byla koníčkem.
Ale i tak zde Severus společně s Harrym seděl po její pravé straně a tiše rozmlouvali jejich vztah nebyl žádným tajemstvím a tak dlaně, které se na stole proplétaly, nikoho neudivovaly.
„Půjdeme se projít?" zeptal se tiše Harry, když již měl dojedeno a jak si všiml, Severus taky. Ten se beze slova zvedl, plášť zašustil a zavlál pro něj kdysi děsivým způsobem, poté oba vyšli do chodeb Bradavic. Na některých kamenech byly vyrytá jména zesnulých a tak vždy zpomalil a pozorně si přečetl jméno. Až nalezl ty, jenž hledal.
Ron Weasley.
GinervaWeasleyová.
Pamatoval si, jak jim šel pomoct. Ale zelený paprsek byl rychlejší než on a když Ron, jakožto starší bratr nechránil svou sestru, i ona padla.
Pak si vzpomínal na mlhavý opar, kdy chladnoucí těla v náručí ochable ležela a on se rozhodl najít Voldemorta, aby již nikdo jiný neumíral.
Stisk ruky a mírný postrčení ho donutilo se hnout pryč a tak pokračoval dál.
„Chci ti něco ukázat," oznámil tajemně Severus a Nebelvírovi nezbylo nic jiného, než ho pronásledovat.
Procházeli tichou chodbou a on si povšiml, že míří směrem do Komnaty nejvyšší potřeby.
„O té komnatě vím, Severusi.." řekl opatrně chlapec- vlastně muž- a pozoroval šklebícího manžela. Ten ho ignoroval.
Když se objevily dveře, spatřil místo velmi podobné jejich ložnici s jedinou změnou.
„Albusi!" ohromeně vykřikl, když poznal osobu v zářivě tyrkysovém hábitu, která spokojeně zrovna z misky si brala bonbón. Obraz visel vedle jednoho dalšího, kde byl o něco vychrtlejší muž s typickým úsměvem.
„Siriusi.." hlas se mu zlomil a ani s nesnažil skrýt slzy dojetí. Bez ostychu políbil vášnivě a hlavně děkovně Severuse, který pozoroval Harry, který vypadal ihned šťastněji.
A tohoto Harryho tak moc miloval. Zářivé smaragdy, důlky i při tom nejmenším úsměvu a tmavé nezkrotné vlasy, které si nevědomě každou chvíli prohrábl. A ačkoliv Blacka nesnášel za radost jeho lvíčete mu to stálo.
Melodie odpuštění zněla Bradavicemi celé následující dny.
ČTEŠ
Čtyřiadvacet melodií |SS/HP|
FanfictionJelikož prosinec bezpodmínečně vtrhl do našeho světa stejně jako každý rok a s očekáváním chce učinit každého dospělého opět nevinným tvorem. V kouzelnické společnosti započaly přípravy na jeden z příjemnějších svátků- a to jsou Vánoce. Ale i přes p...
