8. kapitola - Berlín
Hlavu jsem měla opřenou o sedačku v letadle a snažila jsem se zhluboka dýchat.
„Nesnáším létání. To tys mě k tomu donutil. Tohle ti neodpustím...." brblala jsem si pod nosem všechny možné nadávky na mého bratra, který seděl vedle mě.
„A nesměj se!" dala jsem mu pěstí do ramene, když se začal chechat. Jakmile bylo po vzlétnutí, odpoutala jsem se a v kabelce začala hledat krabičku cigaret.
„Co hledáš?" zeptal se mě brácha.
„Musím si zapálit." odhodila jsem mobil v kabelce stranou a dál se přehrabovala všemi různými hloupostmi.
„Ani náhodou." Olly mi okamžitě přikryl ruce těmi svými.
„Co je?" podívala jsem se mu nechápavě do očí.
„Tady se nekouří." řekl automaticky.
„Je to soukromé letadlo. Proč bych si nemohla zakouřit?" nechápavě jsem nadzvedla obočí.
„Pořád je to letadlo a v letadlech se nekouří." poučil mě a své ruce stáhl. Naštvaně jsem odložila kabelku a ruce si založila na prsou. Tak v tom případě mě tenhle let asi zabije.
Celý let jsem se klepala, jako ratlík. Poklepávala jsem nohama a nervózně si pohrávala s vlasy.
„Co se jí stalo?" pošeptal Ollymu Josh, když kolem nás procházel.
„Má strach z létání." pošeptal mu nazpět Olly, ale oběma bylo jasné, že je skvěle slyším.
„Já jí s tím strachem klidně pomůžu." pousmál se a šibalsky na mě mrknul. V tu chvíli jsem vyprskla smíchy, až mi vytrskly slzy.
Celá kapela v letadle se na nás nechápavě otočila, ale Nate se na mě díval s úsměvem na tváři.
„Ty seš idiot." zamumlal Olly a vrazil Joshovi pěstí do ramene. Tak s touhle kapelou si nejspíš ještě užiju hodně legrace.
***
Přistání pro mě málem znamenalo smrt a nejen pro mě ale i pro Ollyho, kterému jsem málem rozdrtila všechny kosti v ruce. Ještě poté v autě si mnul rudou ruku a stěžoval si, jaký srab jsem.
„Co dnes podniknem?" zeptala jsem se aktivně v hotelu ve výtahu.
„Musím jít na jednu schůzku, takže asi nic." pokrčil rameny Olly a já svou hlavu stočila k ostatním členům jeho kapely.
„A vy?"
„Nikam nejdu!" řekli všichni sborem, až na Natea. Věnovala jsem mu jeden široký úsměv a začala rychle mrkat.
„Tak kam bys chtěla jít?" zeptal se otráveně.
„Kamokoliv!" vypískla jsem. Výtah cinknul na našem patře a my se ihned vyvalili ven.
„Tak za půl hodiny na recepci. A čekat nebudu!" zavolal, ke mě zády, míříc do svého pokoje. Spokojeně jsem zatleskala rukama, otočila se na podpatku a zamířila rovnou do svého pokoje číslo 41.
Dala jsem si rychlou sprchu, co nejrychleji se namalovala a nakonec se i oblékla. Můj dnešní outfit tvořily džíny, vysoké černé podpatky a velký šedivý svetr. S úsměvěm na tváři a kabelkou na rameni jsem mohla vyrazit. Venku už byla sice tma, ale já se neuvěřitelně těšila na noční Berlín.
Výtahem jsem sjela k recepci a tam narazila na Natea s Ollym.
„Co ty tu děláš?" obrátila jsem se bez pozdravu ke svému bratrovi.
