10. kapitola - Zamilovaná? NE!
Ashley Brown znovu upoutala pozornost
Sestra slavného zpěváka Ollyho Browna znovu ukázala, že se umí řádně bavit. Před dvěma dny se objevila, očividně opilá, na balkonovém zábradlí a upozorňovala na sebe hlasitých křikem. Lidé na ulici měli strach, že se chce mladá dívka zabít, ale té nejspíš bylo vše jedno.
Od ještě většího trapasu jí zachránil právě její starší slavný bratr, který jí strhl zpátky do jejího hotelového pokoje ve Vídni. Olly Brown právě jede své první celosvětové turné, které začíná v Evropě a bere s sebou svou sestru. Kolikrát na sebe ještě mladá kráska za jeho šňůru upozorní? Kolikrát ji bude muset bratr krotit? A hlavně kolik alkoholu a drog dívka za tu dobu vypotřebuje? A za jak dlouho tu bude další skandál? Hlasovat můžete na našich webových stránkách.
Naštvaně jsem našpulila rty, noviny zavřela a položila před sebe na postel.
„Klid. Ono to časem vyšumí," usmál se na mě Nate, který ležel na gauči v mém hotelovém pokoji. Nechápavě jsem nadzdvyhla obočí a smutně vydechla.
„Dokud zase nepřijdeš s něčím novým," rýpl si do mě a já po něm hodila polštář. Nate ho se smíchem zachytil a dal si ho pod hlavu.
„Díky," mrknul na mě a já naštvaně protočila oči. Smutně jsem sklonila hlavu k zemi a mezi prsty žmoulala kus deky, na které jsem seděla.
„Tak co bys chtěla dnes podniknout?" ozval se Nate a já k němu zvedla hlavu. Seděl na gauči a díval se na mě s tím nádherným úsměvem na rtech. Trochu jsem naklonila svou hlavu na stranu a zadívala se na něj jinak než doteď. Dívala jsem se na něj, jako na kamaráda, ale najednou jsem v něm viděla muže. Nejen muže, viděla jsem v něm muže, který se mi líbí a kterého mám ráda.
Šokem jsem vykulila oči, prudce zakroutila hlavou a napřímila se.
„Nechám to na tobě," pousmála jsem se.
„Dobře, ale já tě varoval," šibalsky na mě mrknul a aktivně vyskočil z gauče. Došel až ke mě a natáhl ke mě svou ruku.
„Kam jdeme?" zeptala jsem se, ale nabízenou dlaň bez okolků přijala a vložila do ní tu svou.
„Doufám, že umíš bruslit," táhnul mě za sebou a já za ním vlála, jako šála. Při představě mě samé na bruslích jsem těžce polkla a pobaveně se zasmála. Kdykoli jsem si obula ty dvě proklaté boty na ostrých mečích, nedopadlo to dobře. Naposledy rozbitou hlavou a týdnem v nemocnici.
***
Po celou dobu cesty, kdy jsme mířili k aréně s ledovou plochou, Nate nepustil mou ruku a svíral ji v té své. Byl to příjemný pocit - vědět, že je tu někdo, kdo mě nepustí. Fascinovaně jsem se dívala na naše propletené prsty a nedokázala od nich odtrhnout zrak. Přišlo mi to tak jiné, ale zároveň správné.
„Jsme tu," vyrušil mě z mých myšlenek Nate a já do něj, kvůli mé nepozornosti, vrazila.
„P-promiň," vykoktala jsem ze sebe a zadíval se do jeho očí. Byli jsme si tak blízko a jeden druhému jsme zkoumali oči. Cítila jsem bít své srdce tak rychle, že jsem se bála, že mi vyskočí z hrudi. Dech se mi zrychloval a já úplně ztratila pojem o okolním světě.
„Měli bychom jít," zašeptala jsem a Nate ode mě okamžitě odstoupil a pustil mou ruku.
„Ehm, no, jasně. Tak pojď, půjdeme si pro brusle," mávl na mě rukou, abych ho následovala a vydal se do arény. Co jsem to provedla? Proč jsem to přerušovala?
