6. kapitola - V lásce jeden ze dvou musí trpět a je to vždy ten, který miluje více.
„Natee?" ozývá se najednou dívčí hlas a já se za ním prudce otočím. Z jednoho z křesílek v hale se zvedá krásná dlouhovlasá černovláska, rozbíhá se do Nateovy náruče a ten s ní ve vzuchu zatočí.
Nestačím se divit, co se to přede mnou děje. Moje dlaň je najednou prázdná a já jen omámeně zírám. Cloumá mnou zklamání i vztek.
„A tohle je jako kdo?" přeruším jejich idilku chladným hlasem.
Nate ihned slečnu pouští a ta na mě nechápavě zírá.
„Ashley, tohle je Emily - moje nejlepší kamarádka," Nate se usmívá od ucha k uchu, ale mně stále do úsměvu není. Kamarád taky rád - to jasně říká, že nemůžou být pouze přátelé.
„Emily, tohle je moje Ashley," nad slovem moje jen v duchu kroutím hlavou. Žárlivost mě pálí jako žhaví uhlík a já ztrácím zdravý úsudek.
„Těší mě," pokouším se o falešný úsměv, ale vím, že ani ten mi moc nevychází. Všechno musí vypadat nuceně a křečovitě, přesně tak jak se cítím.
Emily ke mně natahuje svou dlaň a kření se na mě od ucha k uchu.
„Konečně tě poznávám," pronáší vesele, ale já jí její radost nežeru. Dál se falešně usmívám a její dlaň tisknu v té mé. Zatímco já uvnitř sebe křičím vzteky, Nate se vesele usmívá a radost z něj přímo sálá. A takhle to musím vydržet ještě dlouhé dvě hodiny. Emily má totiž hlad a Nate si stojí za tím, že ji musí pozvat na večeři, kterou už máme ale dávno za sebou. Sedíme u stolu ve třech a Emily je jediná, komu donesli jídlo. I přes se však stíhá věnovat i rozhovoru s Nateem, kterému jen nečinně přihlížím. Sleduji každou její křivku a nakonec mi nezbývá nic jiného než uznat, že je naprosto dokonalá.
Po večeři se odhodlávám k tomu, abych ty dva opustila. Emily se semnou loučí sladkými slůvky o tom, jak mě ráda poznala a já jen opakuji můj skvělý herecký výkon. Pak se i s Nateem odeberu do výtahu a naposledy vidím její tvář v hale, kde sedí na sedačce a čeká na Natea.
„Vážně ti nevadí, že ještě půjdeme ven? Dlouho jsme se neviděli," usmíva se na mě Nate a já znovu nasazuji svou železnou masku.
„Vůbec ne. Užijte si to. Já si půjdu lehnout,"
„Určitě?" výtah cinkne a dveře se otevřou. Přecházím chodbu k dveřím mého pokoje a co nejrychleji odemykám.
„A pusa nebude?" ptá se Nate. V tu chvíli je můj úsměv upřímný. Otáčím se k němu a dlouze a vášnivě ho líbám. Jakmile se od sebe odtrhneme, zavírám za sebou dveře od pokoje a on odchází. V tu chvíli má veškerá radost upadá. Vidím jen krásnou dlouhonohou brunetku jménem Emily, jak se plazí kolem Natea. Snažím se přijít na to, co je na ní lepšího než - li na mě, ale rychle tuhle myšlenku zapuzuji, protože... přiznejme si to - všechny dívky jsou lepší než já.
V noci nemůžu spát. Jakmile zavírám oči, vidím Natea s ní a je po spánku. S vykulenýma očima raději zírám do stropu a snažím se na to nemyslet. Snažím se spálit tu žárlivost, kterou cítím snad poprvé v životě. Ve tři ráno už veškerý spánek zavrhnuji a zvedám se z postele. Zkusím Natea, abych nemusela být sama.
V teplých ponožkách přecházím po prázdné chodbě k pokoji číslo 414. Několik minut mi trvá, než se odhodlám k zaklepání. Když už se má ruka téměř dotýká dveří, z pokoje se ozývá hlasitý smích. A nejen mužský ale i ženský.
