Colored fire

*45

Probudil jsem se sám v posteli a ani jsem nevěděl, kdy jsem usnul. Ihned jsem začal hledat Kageho a mezitím zjistil že bude pět hodin. Nakonec jsem ho našel v jídelně ležet na stole, ale měl kolem sebe takovou divnou děsivou auru. Chtěl jsem vědět co se děje, ale nic mě nedonutí se k tomu přiblížit. Když jsem takhle chvíli přešlapoval, Kage se probudil a já instinktivně couvnul.

Bloumal jsem temnotou a koukal se kolem. Občas sem někdy zajdu, protože ta tma je uklidňující a krásně se tu přemýšlí. Nebyl jsem tu dlouho a překvapivě jsem se probral na stole v jídelně. ,,Huh?" koukl jsem se kolem sebe a spatřil Sena. ,,Jakto, že nespíš? Měl bys odpočívat." vstal jsem on ke mně přišel. Políbil jsem ho na rty a objal. ,,Inyanga enezagi." řekl jsem a posadil ho na stůl.

Když promluvil, ta děsivá aura částečně opadla tak jsem k němu přišel a nechal se políbit. Zarazil jsem se, když řekl ta slova, ale to už mě vysadil na stůl a znovu políbil. Položil jsem ruce na ty jeho a polibky mu chvíli oplácel. ,,Kage. Co to znamená?" zeptal jsem se poté co jsem se odtáhl a naklonil hlavu na stranu.

Chvíli mi polibky oplácel, ale poté přestal. Odtáhl se a já na něj koukal. ,,Co mělo co znamenat? To tě nemůžu políbit?" zamračil jsem se a nechal ho tam. Odešel jsem do obýváku, kde jsem si sedl na gauč a koukal do stropu. Opět jsem začal kašlat a to přiběhl Sen se sklenicí vody. ,,Jsem naprosto v pohodě." řekl jsem a skleničku položil na stolek. ,,Co chceš dělat?"

Opět jsem mu donesl vodu, ale nenapil se. ,,Chtěl jsem jen vědět co znamenají ta slova." řekl jsem a posadil se vedle něj. Docela mě překvapilo, když se na mě zamračil a tak jsem se odtáhl. Kage si mě ale přitáhl k sobě a já zase cítil tu děsivou auru, která sice nebyla tak silná jako když ležel na stole ale nebyla zrovna dvakrát příjemná.

Absolutně nevím co se zas děje. Nic jsem neřekl, tak asi má přeludy či co. Odtáhl se, ale já si ho k sobě přitáhl, jelikož ho chci u sebe. ,,Furt si mi neodpověděl, zlato.'' usmál jsem se a políbil ho. Sen se nejistě usmál a já začínal mít strach. ,,Jsi v pořádku? Děje se něco?'' začal jsem si dělat obavy, ale on si ode mě odsedl dál. ,,To ti tak vadím? Fajn!'' vstal jsem a odešel do místnosti se zbraněmi.

Ten tón se mi nelíbil skoro stejně jako ta aura. Jenže když jsem se odtáhl tak se naštval a odešel, já se jen skrčil pod tím tónem a smutně ho sledoval odcházet. Vím že odešel ke svým zbraním, protože tam bouchly dveře, ale nevím jestli bych měl jít za ním a pokusit se to vysvětlit. S povzdechem jsem se zvedl a vyšel do patra, jenže už u dveří ke Kagemu jsem se zastavil a radši zalezl do ložnice.

Nakonec jsem se asi po hodině u zbraní uklidnil a opustil onu místnost. Šel jsem do ložnice, kde ležel Sen a koukal do zdi otočený zády ke dveřím. ,,Promiň, zlato. Nechtěl jsem na tebe vyjet.'' přišel jsem němu a lehl si za něj. ,,Miluji tě hrozně moc a nechci aby si byl smutný.'' povzdechl jsem si a doufal, že se nebude zlobit a nebude hlavně smutný. Nakonec se ke mně otočil a objal mě. ,,Omlouvám se.'' řekl jsem a pevně ho k sobě přitiskl.

Na omluvu jsem nereagoval a přitulil se. Nedíval jsem se mu do očí a jen se zavrtal do jeho náruče, která zase byla cítit bezpečně. Alespoň víc než dole na gauči. ,,Skutečně si mluvil." řekl jsem tiše a pomalu se propadal do říše spánku.

,,Když si si tím tak jist, tak asi ano.'' řekl jsem a hladil ho po vlasech. ,,Měl by ses vyspat, protože je zítra půjdeme někam.'' políbil jsem ho do vlásků. Sen se na mě usmál a mě to zahřálo u srdíčka. Démon někam zmizel a drak byl v koutě. Přišlo mi zvláštní, že démon zmizel, ale občas jen tak zmizí. Nechal jsem to plavat a zavřel oči, protože se na zítra musím pořádně vyspat.