Colored fire

*82

Pomalu jsem se probouzel a pomalu mi začalo docházet, že nejsem doma. První nápověda, že jsem nahý a ležím na sametu. Otevřel jsem oči a rozhlédl se okolo. ,,No konečně jsi vzhůru.'' ozval se Kirův hlas a já sebou škubl. Seděl na křesle nedaleko postele, oblečený do bílé košile a kalhot od smokingu a když jsem se něj podíval zvedl se a šel ke mě. Chtěl jsem se odtáhnout, ale zastavil mě ....... řetěz? Až teď jsem si všiml že mám na krku obojek ke kterému je přicvaknutý řetěz. ,,P-prosím.'' zamumlal jsem a on se ušklíbl. ,,Krásně prosíš, ale...'' přiblížil se a za řetěz mě k sobě hrubě přitáhl. ,,to sis měl rozmyslet než si mě neuposlechl.'' zavrčel a dal mi facku, že jsem dopadl na polštář. ,,Já to takhle opravdu nechtěl.'' řekl lítostivě, ale já věděl že je to lež. Vždycky lhal, užíval si to. Znovu mě k sobě přitáhl a hrubě políbil, snažil jsem se bránit, ale jen jsem schytal další facku. Přišpendlil mě pod sebou a já se mu snažil vykroutit, marně. Po tvářích mi začali téct slzy a Kira mě znovu praštil. ,,Neřvi, děvko!'' zvýšil hlas a já se rozklepal. Osahával mě a po celé hrudi mi tvořil znamínka, cukal jsem sebou, ale držel mě pevně. Bojím se co udělá a taky co udělal s Kagem. Najednou jsem měl před obličejem Kirův úšklebek a slyšel jsem šustění kalhot. Začal jsem se ještě víc kroutit, ale jenom mě praštil a otočil na břicho. Začal jsem křičet a cukat sebou, cítil jsem jeho tělo nad sebou a jak se jeho rty přiblížili k mému uchu. ,,Říkal jsem, že si máš pamatovat čí jsi.'' zavrčel a prudce přirazil a místností se rozlehl můj výkřik.

Probudila mě neuvěřitelná bolest skrz spojení. Otevřel jsem oči a těkal po místnosti, jestli najdu Sena. ,,No hurá! Už jsme mysleli, že se neprobudíš.'' ozval se hlas ve stínu přede mnou a postava vyšla z onoho stínu. ,,Kde je Sen?!'' křikl jsem a chtěl se proměnit, jenže to nešlo. Celkově jsem byl nějaký slabý. ,,Sen je právě zaneprázdněný.'' uchechtl se a mě to pomalu docházelo. ,,Být tebou, tak mě pustím.'' zazubil jsem se a zkusil se opět proměnit, ale opět to nešlo. ,,To je štěstí, že nejsi mnou.'' zasmál se. Draku? Démone?! Co s vámi je?! Nehýbali se... jakoby byly mrtví, ale vím, že žijou, protože žiji já. Musí být omámení něčím. ,,Co jste mi to dali?!'' křikl jsem a ucítil další vlnu bolesti skrz spojení. ,,Takovou menší drogu.'' řekl a já ztuhl. Drogu? Tohle je špatné.... hodně špatné. Drogy jsou pro mě smrtící, protože to může zabít démona s drakem. ,,No a co s tebou?'' řekl a já mu chtěl jednu vrazit. Kde je kurva Sen?! Přísahám, že tu všechny povraždim! ,,Necukej tak sebou!'' dal mi pěstí. Zavrčel jsem na něj, ale to jsem dostal další a další. Takhle to šlo asi tři minuty, než sem se už nehýbal. Nikdy by mě nenapadlo, že skončím připoutaný k židli neschopen nic udělat.

Netrvalo dlouho a křičet jsem přestal, ale stále mi z očí tekli slzy a snažil jsem se chabě bránit. Cítil jsem každý jeho pohyb, jeho zuby a rty na své kůži, jeho ruce, které mi svým stiskem tvoří modřiny a všechno mě to znechucovalo. Konečně se udělal a odstoupil ode mě, od mého třesoucího se těla. Slyšel jsem jeho smích a hned poté mě otočil zpět na záda a já kníknul bolestí. Vypadal že se sebou opravdu spokojený a to mě nutilo ho nenávidět ještě víc. Dřív se alespoň snažil, aby nevypadal jako sadistickej hajzl. Znovu ode mě odstoupil a zapálil si cigaretu, nevzpomínám si že by kouřil, asi začal když byl pryč. ,,Víš, chtěl jsem si tě vzít sebou. Tehdy si byl ještě taková poslušná kurvička.'' zasmál se, ale nezněl moc spokojeně. ,,Oblíkni se!'' nařídil a ukázal na kupičku oblečení. Nechtěl jsem, ale věděl jsem že nemám moc na výběr. Se skuhráním a kňučením jsem se obléknul, řetěz odepnul od postele, aby mi nepřekážel. Skoro jsem nemohl chodit a bolel mě každý pohyb. Jakmile jsem byl oblečený, škubnul za řetěz a já byl nucen ho následovat.

Seděl jsem a koukal na strop. Bylo mi jedno co udělají se mnou, ale musí nechat být Sena. ,,Kde je?'' zeptal jsem se s pohledem upřeným do stropu. On se uchechtl a zapálil si cigaretu. ,,Víš kde je, tak se neptej.'' odpověděl a popotáhl si z cigarety. ,,Co s ním dělá?'' zeptal jsem se opět a on ke mně přišel. ,,To děláš blbého? Moc dobře víš co s ním dělá.'' flusl na mě a opět si popotáhl. Vůbec netuším kdy se drak nebo démon probudí. Nekomunikují se mnou, jen slabě dýchají. Pomalu mi začíná být zima, ale jen pomalu. Dokouřil cigaretu a přišel další chlap, který mu něco dal kýbl s vodou. ,,Stejně si jen odpad.'' řekl a polil mě studenou vodou, který byla v kýblu.

Kira mě táhnul nějakou chodbou a nestaral se že jsem několikrát zakopnul. Po době, co se mi zdála jako věčnost jsem dokulhal do nějaké místnosti a oči se mi rozzářili. ,,Kage!'' zavolal jsem jenže v tu chvíli mě škubnutí obojku strhlo k zemi a byl jsem kopnut do břicha. Slyšel jsem vrčení a Kira se posadil do přinesené židle. Já byl nucen se posadit na kolena vedle něj, jako cituji: poslušná kurva.