Colored fire

*139

Opravdu ho něčím praštím a to i Kajiho. Spálili mi moje tričko! Spálili na popel! Tohle se mi snad jenom zdá, protože to fakt není normální... co mi spálí příště? Kalhoty s boxerkama? Nakonec si opět po uklizení sedl a já pokračoval v přípravě jídla. Po takové půl hodině? Hodině? Jsem dodělal oběd a začal jsem dávat do misek polévku. ,,Mám si brát tričko nebo mi ho zas spálíš na popel?'' rýpl jsem si do něj a zasmál se. Ovšem, že si ho brát nebudu, protože to spálení má nějaký význam.

Po jeho poznámce mi zrudli tváře a sklopil jsem pohled. „Já za to nemůžu, to Kaji" uculil jsem se omluvně a pustil se do jídla, když mi v hlavě zazněl Kajiho hlas ,Jako by sis stěžoval' odfkl si. ,Dneska jsi nějak ukecanej' rýpl jsem si na oplátku a to už mi neodpověděl. Po polívce bylo rizoto do kterého jsem se také s chutí pustil. Po jídle jsem se rozhodl, že umyju nádobí a při tom jsem trochu víc pohupoval boky. „Co by si chtěl dnes dělat?" zeptal jsem se s úsměvem a podíval se na něj pohledem nadšeného štěněte.

Nemůže za to? To ať říká někomu jinému. Jedli jsme a bylo ticho, které přerušoval zvuk příboru, který sem tam ťukl do talíře. ,,Co si říkají?" zeptal jsem se uvnitř sebe draka a on nevěděl. Po jídle Sen umyl nádobí a pohupoval boky. Líbilo se mi to a tak jsem ho okukoval. ,,Co bych chtěl dělat?" zamyslel jsem se a usmál se. ,,Necháš se překvapit?" políbil jsem ho a on kývl na souhlas. Řekl jsem mu, aby si vzal lehké věci a nějaké dobré tenisky. Sám jsem se oblékl do černé lehké mikiny, kterou jsem si nezapl a černých sportovních šortek. Už hotov jsem čekal na Sena a koukal na mobil na věci.

Polibek jsem mu oplatil a poté co jsem domyl nádobí jsem se šel převléknout. Oblékl jsem si tepláky, bílé tričko a červenou mikinu. Když jsem sešel dolů, málem mi vypadl jazyk z pusy, když jsem uviděl co má na sobě Kage. „Doufám že nejdem nikam mezi lidi." zamumlal jsem a obul se. „Takže co je v plánu?" pověsil jsem se na svého drahého a uculil se.

Po chvilce došel a vypadal nabaleně. ,,Něco lehčího nemáš?" zeptal jsem se ho a on se mnou vyšel ven. Nasedli jsme do auta a já nastartoval. Rozjel jsem se směr Senovi neznámo kam a docela se těšil. Je to dlouho, co jsem tam byl. Zaparkoval jsem před budovou a vytáhl Sena z auta. Zatím šel vedle mě, ale potom se zastavil, když spatřil kde to jsme. ,,Nechal ses překvapit." usmál jsem se a to už k nám šel jeden známý, který to tu vede. ,,Kage!" křikl a hodil o mě vodu, kterou jsem chytil. ,,Miř líp, Takashi." zasmál jsem se a šli jsme se připravit. ,,Polezeš s Takashim, ano?" políbil jsem ho a začal sám lézt na horolezeckou stěnu bez jištění.

Kage mě vytáhl z auta a já se už hrozil, když jsem viděl co je to za budovu. Než jsem stačil zaprotestovat, že nelezu, hodil mě na krk nějakýmu týpkovi a sám se vydal na stěnu a to bez jištění! Koukal jsem na něj a poté se podíval na toho chlapa co ho Kage nazval nějakým Takashim či co. „Těší mě, já jsem Sen." usmál jsem se a podal mu ruku. „To určitě jsi." mrknul na mě a moji ruku ruku přijal. „Takashi, taky mě těší." odpověděl a začal mi ukazovat jištění a jak se s tím pracuje.

Všiml jsem si, že na mě většina kouká jak na cvoka, protože se leze jen s jištěním, ale tohle je hračka. Lezl jsem nahoru a fakt si to užíval. Když jsem byl nahoře, tak jsem koukal na Sena, kterému to taky šlo, ale s pomocí Kajiho, protože měl ohnivé oči. Kaji má nejspíše rád adrenalin. ,,To dáš, zlato!" křikl jsem na něj a začal se pomalu dostávat dolu. Možná bych měl jít na něco těžšího a to je venkovní stěna. To je už opravdu horolezectví! Kámen, na který nikdo moc nechodí, protože se drolí a je fakt pro odvážlivce.

Takashi mi pomohl se zajistit a začal jsem lézt. Po asi dvou metrech se o pozornost přihlásil Kaji, kterého to zaujalo. Jakmile jsem se dostal ke kontrole, protáhl jsem si krk a začal lézt nahoru. Oči mi opět nabrali barvu ohně a musím říct že mě to baví. Nahoře byl můj drahý a začal lézt dolů. Radši jsem se začal soustředit na cestu a po chvíli už byl Kage kousek ode mě. „Ahoj, dráčku." uculil jsem se na něj a vyhlížel další výstupek.

Po delší chvilce jsem byl u mého zlata a Kaji mě krásně pozdravil. ,,Buď hodný ohýnek a trénuj. Já si zajdu na skálu." usmál jsem se, chytl za pevný úchytek a políbil ho. Překvapeně na mě koukal a já na něj ještě mrkl. Slezl jsem dolu a poplácal Takashiho po rameni. ,,Tak co? Jak mu to jde?" zeptal jsem se ho a on se zasmál. ,,Není špatnej na to, že leze poprvé." uchechtl se a já mu oznámil, že jdu na skálu. Vykulil na mě oči a trochu pustil Sena, ale hned ho zas chytl.

Překvapeně jsem koukal, když mě políbil a pak se usmál. Pokračoval jsem a na chvíli se zarazil, když jistící lano povolilo. Naštěstí jsem se pevně držel, takže to bylo v pořádku. Jen doufám, že můj drahý bude na skále opatrný, venku jsem jí zahlédl a zatím bych si tam netroufl. Když jsem se dostal nahoru, otočil jsem se k prostoru a ohromeně na to chvíli koukal. Nádhera. Začal jsem pomalu slézat dolů, což bylo těžší než dostat se nahoru. Když jsem byl už dole, dostal jsem se s trochou pomocí z postroje a poděkoval za pomoc. Nijak jsem neřešil udivený pohled do mých očí a po pachu šel za svým drahým.