Colored fire

*78

Zbytek dne jsem strávil na zahradě střílením z luku. Venku se stmívalo a já to sbalil. ,,Zlato?'' křikl jsem a šel do místnosti se zbraněmi. Uložil jsem můj nový luk a seběhl dolů, kde na mě v obýváku čekal Sen. Potichu jsem se k němu připlížil a objal ho okolo pasu. ,,Copak, copak?'' políbil jsem ho na krk a kousl do značky. ,,Malovali jsme?'' zeptal jsem se, ale on se na mě otočil s oranžovými oči. ,,Copak?'' zeptal jsem se, protože vypadal naštvaně. ,,Sen ti něco-'' změnili se mu oči na modrou. ,,Co mi něco?''

Když se začalo stmívat, povedlo se Kajimu převzít kontrolu a odešel do obýváku. ,,Nevím teda co chceš dělat.'' řekl jsem a zatím ho nechal. ,,Koukat se na televizi.'' řekl jako bych mu to snad měl věřit. Přišel Kage a Kaji promluvil ,,Sen ti něco.....'' nenechal jsem ho domluvit a oči mi změnili barvu zpět na modrou. ,,Já nic. Nech to být, jen trucuje.'' řekl jsem s úsměvem a políbil ho. Nevypadal přesvědčeně a vlastně jsem nebyl ani já. Třeba bych mu to opravdu měl říct. Ne, radši ne.

,,Sene? Co se tu děje? Si nesvůj a já se tak začínám cítit také. Lžeš mi do očí, ale to se snést dá. Chováš se jinak a v autě si se odtáhl, když jsem na tebe sáhl. Co se tu děje?" mluvil jsem klidně, abych ho nevyděsil, ale vřelo to ve mně. Mlčel a jen stál s pohledem upřeným do země. Chytl jsem se za čelo a povzdychl si. Začali mu po tváří téct slzy a já ho hned objal. ,,Promiň Sene... já to tak nemyslel. Jen nechci, aby jsi byl smutný. Chci ti nějak pomoc, ale nevím jak." hladil jsem ho po hlavičce.

Když domluvil začali mi téct slzy, protože se opravdu bojím co se stane. Přivinul mě k sobě a hladil, bylo to příjemné a mě se chtělo mluvit ještě míň, ale nechci aby se takhle cítil. ,,Kira je ve městě." dostal jsem ze sebe a neudržel vzlyk. Pevně jsem se chytil Kageho trička, abych se na něj nemusel dívat a dál vzlykal.

Kira je ve městě... Kira. Drak se zarazil a démon také. Pevně jsem držel Sena a nechal ho, aby mi vzlykal do trička. ,,Shhh... Neboj se Sene. Nic ti neudělá dokud žiju." utěšoval jsem ho. Tohle bylo to, co ho tak deptalo. Neměl mi to tajit, ale chápu jeho obavy. Určitě byl před školou, protože v ten moment se Sen choval divně. Přísahám, že ho zabiju pokud mu ublíží. Přísahám na svou smrt.

Dál jsem vzlykal a rozhodoval se jestli mu řeknu i zbytek. Asi, asi bych měl. ,,On...." začal jsem ale zasekl se. Ne, radši ne. ,Řekni mu to!' zavrčel mi v hlavě Kaji a já se přikrčil. ,,Chtěl. Chtěl abych tě opu-opustil a vrátil se k němu. Kage já mám strach." Domluvil jsem a poslední větu pronesl úplně potichoučku. Moje vzlyky už utichly, ale ani za nic se nehodlám pouštět.

Opustil? On mu řekl, aby mě opustil?! Prosim?!!! ,,Neboj se zlato. Teď jsi tady. K tobě se nedostane, protože bude muset jít přes mě. Zítra tě odvezu a i vyzvednu. Budu tam o půl hodiny dřív. Nic se ti nestane. Už ho neuvidíš, ano?" mluvil jsem opravdu klidně a poté mu zvedl hlavičku. Setřel jsem mu ještě těch pár slz a poté s ním šel na gauč. ,,Koukneme se na něco hezkého, ano?" posadil jsem si ho na sebe a objal okolo pasu.

Věděl jsem, že opravdu nedopustí aby se mi něco stalo, ale taky vím že Kira umí být vynalézavý. Kage si mě posadil na klín a já se pevně přitulil a nechal Kageho vybrat něco hezkého. Popotáhl jsem a oči mi na chvíli změnili barvu. ,,Omlouvám se. Sen nechtěl, aby si to věděl." zkousnul jsem si nervózně ret a zase pustil ke kontrole Sena.

Přitiskl se a já vybral pohádku. Sice nejsme děti, ale takový Asterix s Obelixem nic nezkazí. Kaji se mi omluvil a já to chápal. Je to moje malé kotě a já si ho nenechám vzít nějakým prašivým čoklem. ,,Příště mi to řekněte a netajte to." políbil jsem Sena na krk a společně jsme koukali na pohádku.,,Tak je konec a půjdeme spát, ano? Zítra máš školu." pohladil jsem ho po vláskách a on souhlasil.

Přitisknutý ke Kagemu jak dítě, jsem docupital do ložnice, kde jsem se hned po sundání oblečení přitiskl ke Kagemu. Trvalo dlouho než jsem usnul a i poté jsem se ze spaní klepal a tisknul ke Kagemu. V noci jsem se probouzel a čichal uklidňující vůni osoby vedle mě. On nedovolí, aby si mě Kira vzal. Nedovolí, správně. Tahle myšlenka je opravdu uklidňující a mě se přece jen podařilo usnout.