Colored fire

*153

Po nějaké době, zrovna když jsem si byl pro pití se ozval Sykee z obýváku. Přinesl Kageho na gauč. Přiběhl jsem k němu a ihned prohlížel. „Ach zlato. Co se stalo?" zabroukal jsem jemně a pohladil ho po vlasech. Seděl jsem u něj a doufal, že až se probudí nebude tak naštvaný. Po chvíli se mu začala třepotat víčka a on se začal probouzet. „Zlato? Jak ti je?"

Probral jsem se a slyšel hlas mého druha. ,,Kde to jsem?'' zeptal jsem se ho a sedl si. Po rozhlédnutí jsem zjistil, že jsem doma a po spatření díry ve zdi jsem si vzpomněl na u kytaru. ,,Zabiju ho...'' zatl jsem ruku v pěst a už kvůli Senovi se nějak snažil uklidnit. ,,Je mi fajn...'' vstal jsem a šel ke schodům, které jsem vyšel a zamkl se u zbraní. Zabiju ho... ta kytara byla hodně důležitá. Dal mi ji jeden muž, který si mě vzal z ulice jako malého. Hrával mi na ni dokud neumřel na rakovinu.

Snažil se být v klidu, ale já jeho hněv jasně cítil. Chtěl jsem jít za ním, ale zamkl se. „Kage." zaklepal jsem, ale samozřejmě mi neotevřel. „Kage, dělám si starosti." řekl jsem a znovu zaklepal. Zevnitř se ozvala rána a já radši šel dolů. Tentokrát se skutečně najíst. „Co se to sakra děje?" povzdechl jsem si a zalil čaj, který by mi měl trochu pomoci uklidnit žaludek.

Náhle se ozvalo klepání na dveře a potom jeho hlas. Opřel jsem se o zeď a silně bouchl do stolu, který jsem jaksi omylem zlomil. ,,Kurva!'' zaklel jsem a vzal si házecí nože. Začal jsem je házet na zeď naproti dveřím a potom si je všechny k sobě teleportoval a takhle to šlo asi půl hodiny a potom jsem se rozbrečel. Ano... tvrďák Kage se rozbrečel kvůli kytaře. Říkejte si co chcete, ale pro mě to hodně znamenalo. Je to jako kdyby vám umřela milovaná matka či otec nebo vaše dítě.

Slyšel jsem rány a snažil se je ignorovat, mezitím co jsem se najedl. Kupodivu jsem měl opravdu hlad. Po jídle jsem ucítil smutek z Kageho strany a tak jsem s povzdechem šel znovu nahoru zkusit, jestli mi tentokrát otevře. „Kage. Prosím otevři." požádal jsem a znovu zaťukal. Chvíli bylo ticho a poté jsem uslyšel pomalé kroky.

Opřel jsem se o zeď u stolu a prostě nechal ty slzy proudit. Jak to mohl udělat? Jak věděl, že to je pro mě cenné? Musel mu to říct Michael, protože krom něj to ví jen Gigi a ten by to nikdy neudělal, protože znám jeho tajemství. Za dveřmi se ozval ustaraný hlas Sena a poté ťukot. Rozešel jsem se ke dveřím a chvilku u nich stál. Nakonec jsem je otevřel a vyšel z místnosti. Vedle Sena stál Sykee, který mě objal křídlem. ,,Nesmíš ho děsit." ozvalo se mi v hlavě a Sykee se na mě podíval.

Když otevřel, chvíli jsem váhal, ale když jsem si všiml že má na tvářích slzy, opatrně jsem se přiblížil a objal ho. Objetí mi oplatil a já ho pevně chytil. Začal jsem Kageho hladit ve vlasech a broukat. „Pojď si sednout, dráčku. Hmmm?" s rukou kolem něj jsem ho vzal do kuchyně a ke stolu, aby nebyl v obýváku a neviděl tu kytaru, kvůli které se tak rozzuřil. „Proč tě tak naštvala ta kytara?" zeptal jsem se a pohladil ho po vlasech. „Zničili nám už spoustu věcí, proč tě tak naštvala kytara?" zeptal jsem se a přisunul mu svůj čaj.

Nejistě se přiblížil a opatrně mě objal, protože viděl, že jsem brečel. Pevně jsem ho objal nazpět a můj drahý mě začal hladit ve vlasech, přičemž u toho broukal nějakou melodii.Došli jsme do kuchyně ke stolu a já si sedl na židli. Zeptal se mě, proč jsem zuřil a pohladil mě o vlasech. Po další větě mi přesunul čaj, ale já ho odmítl, protože mi moc nechutnají. ,,Tu kytatu jsem dostal od muže, který mě jako malého vzal z ulice. Naučil mě na ní hrát a potom umřel na rakovinu. Proto pro mě ba tolik vzácná..."

Poslouchal jsem a přitom ho stále hladil ve vlasech. Ah tak proto. Semkl jsem rty a zablýsklo se mi v očích. „Myslíš si že to byl Torru, že jo?" zeptal jsem se a on kývnul. „Vaši lidi nic nevědí? Měli by vědět, kdo zaútočil na jejich nejlepšího zaměstnance ne?" zeptal jsem se zvědavě a sám se čaje napil.

Hladil mě ve vlasech a na jeho otázku jsem kývl. ,,Ví to jen Michael, Gigi a ty. Michael by to neudělal, Gigi taky ne a ty to víš až teď." bouchl jsem pěstí do stolu. ,,Pojedeš se mnou." oznámil jsem mu a šel se nahoru převléct. Na otázku o zaměstnancích jsem mu neodpověděl. Jasně, že nic neví, protože kamery v ten moment na hodinu vypadli. Musím si schladit nervy nebo tu vše rozbiju a nechci Sena děsit nebo mu ublížit, to fakt ne. V ložnici jsem se převlékl do černých pánských třičtvrťáků, bílého tílka a na třičtvrťáky jsem si dal rudý šátek a změnil jsem si vlasy na hnědou barvu. Trošku jsem si je poupravil a ještě si mávnutím ruky dal do ucha náušnic, jak dole, tak nahoře.

Cuknul jsem sebou, když praštil do stolu a řekl že jedu s ním. ,,Kam jedem?" zeptal jsem se ale to už byl v tahu. Vrátil se s jinou podobou a šel rovnou ke dveřím. Já ho následoval, když si vzal klíčky od Lamborghini a skoro mě k autu dotáhl. ,,Kage, kam jedem?" zeptal jsem se a začal trochu cukat. Nelíbí se mi to. Proč mi nic neřekne.