Colored fire

*7

Já se mám ptát, ne on. ,,Je to střední dům a nežiju sám. Žiju tu s Šugí.'' odpověděl jsem neutrálně a Šugí seskočila z mého klína. ,,Dáš si něco k jídlu? Určitě ti muselo vyhládnout.'' zvedl jsem se a šel do kuchyně překvapivě v jeho doprovodu. ,,Co ve škole? Jak ti to tam jde? Máš rád třídu? Je tam někdo koho nemáš rád?'' začal jsem se ptát a hodlal dostat odpovědi. Musím se trošku kontrolovat, jinak ho vyplaším. Mohl bych ho využít na získání informací.

Doprovodil jsem ho do kuchyně a tam se opřel o ostrůvek. ,,Ve škole to jde, tedy kromě tý matiky jinak dvojky, trojky.'' odpověděl jsem a pak se zamyslel s nakloněnou hlavou na stranu. ,,Jinak bych neřekl že je ve třídě někdo koho bych přímo neměl rád, řekl bych.'' odpověděl jsem i když mi na mysli vyskočil obrázek Kageho z naší třídy. ,,Co si vlastně myslel tím že by s tebou jako ostatní nemluvili?'' zeptal jsem se zvědavě a opřel si bradu o ruku.

Jeho dvojkám a trojkám jsem se musel pousmát. Já jsem tedy slyšel něco jiného. Hlavně v matice. Vytáhl jsem z lednice kuřecí salát s kousky balkánského sýrů a k tomu začal dělat tousty. ,,Tak jak jsem to řekl. Ve třídě se mnou nikdo nemluví. Dokonce si na mě jedna parta zasedla." pousmál jsem se. Stejně přijde den, kdy budou mými terči a potom si budu vychutnávat jejich prosby a volání o pomoc. Nejsem zlý člověk... jen rád trestám zlé lidi. ,,Věř tomu nebo ne, ale i posměch je šikana, Sene. A ti, kteří tomu jen přihlíží jsou taky součástí šikany, ale zastávají roli spolupachatele."

Při jeho poslední větě jsem sebou trochu trhl a zamyslel se. ,,Nejspíš máš pravdu. A pak tu jsou tací, kteří se do toho radši nebudou plést, aby se sami nestali terčem.'' řekl jsem trochu tišeji a začal zkoumat desku o kterou jsem se opíral. Kdyby ve škole zjistili, že jsem na kluky určitě bych se jedním z jejich terčů stal a o to opravdu nestojím. Sice je tu šance, že to vezmou v pohodě, ale nerad bych si někoho rozhádal. Mám celkem strach z hádek a hlavně když někdo zvyšuje hlas. Byl jsem tak zabrán do svých myšlenek, že jsem si ani nevšiml že Kage mluví. ,,Promiň, co jsi říkal?'' znovu jsem se usmál, i když teď ten úsměv nebyl tolik upřímný.

Na jednu stranu ho chápu a na druhou odsuzuji. ,,Stejně si pro ně smrt přijde." pousmál jsem se a pak si uvědomil, že mě ani neposlouchal, což je možná i dobře. ,,Nic nic, tady máš jídlo." dal jsem mu talíř s dvěma tousty a salátem. Došli jsme do jídelny, usedli ke stolu a pustili se do jídla. ,,Pověz mi ještě něco o sobě." usmál jsem se mile, ale v duchu se ďábelsky křenil. ,,Měl si někdy partnera? A ano, partnera." nejspíše jsem ťukl na hřebíček.

V jídelně jsem si sedli ke stolu, když položil TU otázku a já se málem zadusil toustem. ,,C-co?! Já....ne. Počkat co?'' vykoktal jsem ze sebe úplně rudý a koukal na něj jak na zjevení. ,,J-já nejsem g-gay.'' vykoktal jsem a uhnul pohledem. Nelíbí se mi to, proč mi pokládá takové otázky? ,,Já asi bych už měl jít.'' zamumlal jsem a zvednul se, že odnesu talíř.

Jak jsem čekal. ,,Není se za co stydět, Sene. Na tohle mám už za tu dobu oko. Navíc mi neuniklo jak si v kavárně zrudl." pousmál jsem se. Takže nechce, aby to někdo věděl. To se dá zneužít, ale zatím si to nechám pro sebe. ,,Neboj se, nikomu to neřeknu. Je to úplně normální. Třeba já jsem bisexuál." snažil jsem se ho trošku uklidnit a zjevně se to i dařilo, protože si sedl zpět.

Po jeho přiznání jsem si sedl zpátky, ale stále se mi tu nelíbilo. Nekoukal jsem se na něj a jen tiše uždiboval toust. Nevypadal moc spokojeně, že nic neříkám, ale já vážně neměl o čem mluvit, navíc mě ten jeho pohled znervózňoval. ,,N-no a řekneš mi t-teda něco o sobě?'' zkusil jsem to znovu a ukusoval toust.

Byl dost nesvůj a řekl bych, že má možná i strach. Oběť by měla mít určité procento strachu, takže jen tak dál, Kage. ,,Co bys chtěl přesněji vědět?" řekl jsem jemně s úsměvem na tváři. Opřel jsem se na židli a v ten moment mi na klín hopsla Šugí. Moje princezna má nejspíše tulivé období nebo pak nevím co s ní je.

Poposedl jsem si a koukal na něj, má hezký úsměv. ,,No já nevím.'' zamyslel jsem se, takže o věku nemluvit, o domě taky ne. ,,Tak třeba máš někoho?'' zeptal jsem se s mírně růžovými tvářemi a sklopil pohled. Proč se sakra musí líbit někdo tak děsivej. Znovu začal hladit tu kočku a já se radši zaměřil na ni.

Jestli někoho mám? ,,Nikdy jsem vztah neměl a je to tak i lepší." odpověděl jsem mu a usmíval se na Šugí. Vůbec ho nemusím vidět a vím, že má rudé tváře. ,,Nějaké další otázky, pane policisto?" zasmál jsem se a nechal Šugí seskočit dolu.

Mírně jsem zčervenal a ignoroval malé bodnutí zklamání. ,,To ty jsi začal s těmi otázkami.'' řekl jsem na svoji obranu a líp si ho prohlédl. ,,Kam vlastně chodíš na školu? Jsem si jistej, že u nás jsem tě neviděl.'' zeptal jsem se a stále si ho prohlížel.