Colored fire

*158

Rozběhl se do předsíně a vyletěl ven. Rychle jsem za ním poslal nenápadný stín, aby na něj dával pozor a to už jsem slyšel motorku. ,,Ach...'' povzdychl jsem si a doplazil se do koupelny. Upřímně lituji, že ji máme v patře a ne i dole, jelikož ty schody jsou síla. V koupelně jsem vyndal lékárničku a začal si ošetřovat ránu na boku. ,,Hajzl...'' zaklel jsem a uslyšel zezdola něco jako bolestné vytí.

Podařilo se mi dostat k domu rodičů aniž bych se vyboural nebo mě někdo zastavil. Slezl jsem z motorky a vyběhl k domu. Mamka naštěstí byla doma a já se jí rovnou vrhl do náruče. Na nic se neptala a vzala mě dovnitř, i když mi je jasné, že bude mít otázky. ,,Zlatíčko, co se stalo? Kage něco udělal?" zeptala se, když mi podávala horký čaj a přikryla mě dekou. Zavrtěl jsem hlavou a až teď mi došlo, že nevím co mám říct. Ještě několikrát se zeptala, ale jediné co jsem odpověděl bylo, že Kage nic špatného neprovedl což je vlastně pravda. S povzdechem odešla a nechala mě na gauči, ale já slyšel jak někam volá. ,,Ahoj drahoušku, mohl by si mi prosím vysvětlit proč mi můj syn brečí na gauči?" zaslechl jsem jak mluví do telefonu a bylo mi jasné že mluví s Kagem.

Doobvázal jsem si ránu a hned šel dolů, kde byl už vzhůru Sykee a hned na mě upřel bolestný pohled. ,,Co ti je?'' okamžitě jsem k němu přispěchal a on se postavil s mojí pomocí. ,,Křídlo.'' ozval se mi jeho hlas v hlavě a já si všiml krvavé rány na křídle. ,,Jak se ti to stalo? Vždyť vás hlídal mág.'' sáhl jsem mu na ránu a on kníkl. ,,To se stalo už předtím. Jak řízli Sena, tak jsem to částečně zablokoval křídlem.'' uchechtl se a sedl si opět na zem. Začal mi zvonit telefon a já zaklel. ,,Ano?'' zvedl jsem to a z druhé strany se ozval hlas Senovo matky. ,,Sen je u vás?'' zeptal jsem se jí a ona si povzdechla. ,,Buď tu do hodiny.'' konec hovoru.

,,Buď tu do hodiny." řekla a přišla ke mě. ,,Nechci s ním mluvit." řekl jsem trucovitě a ona si povzdechla, opět. ,,Ale já si s ním chci promluvit." řekla vážně a já si šel lehnout do svého starého pokoje. Nelehnul jsem si, šel jsem ke stolu a prohlížel své staré věci. Fotky, kresby, různé blyštivé věcičky. Je to lepší než přemýšlet nad tím co se stalo. Prohrabával jsem své věci ani nevím jak dlouho a ani jsem si nevšímal zvuků ze zdola.

Sykeemu jsem ošetřil křídlo a obvázal, aby se mu s ním nic nestalo. ,,Musím za Senem.'' oznámil jsem mu a on si lehl venku na trávu, protože tam má víc prostoru. Oblékl jsem se do černých uplejších kalhot a na to dal bílou košili, protože k jeho rodičům chodím vždy slušně oblečený. Nastartoval jsem auto a rozjel se směr Senovo rodiče. Byl jsem tam během deseti minut a už zvonil na zvonek. Tohle bude dobré Kage. Otevřeli se dveře a v nich stál Sen. ,,Ahoj zlato.'' chtěl jsem ho políbit, ale na tváři mi přistála facka. Jen jsem si povzdechl a vešel dovnitř, když odešel.

Nakonec jsem zareagoval, když zazvonil zvonek. Jakmile jsem Kageho uviděl, dal jsem mu facku a odešel. Než jsem stihl odejít do pokoje, chytila mě ovšem mamka a poslala do obýváku. ,,Ahoj drahoušku." pousmála se mamka na Kageho a objala ho. Já se choulil na křesle, aby si vedle mě nemohl sednout a mamka Kagemu nabídla kávu.

,,Dobrý den.'' pozdravil jsem ji a objali jsme se. Sen byl na křesle a nevypadal nadšeně z mé přítomnosti. Senova matka mi nabídla kafe, ale odmítl jsem. Všichni jsme si sedli v obýváku, tedy vlastně Sen už seděl na gauči a jeho matka ho nechtěla pustit. ,,Tak, když už jsme tu takhle pohromadě, tak mi prosím řekni co se stalo, že mi tu můj syn plakal.'' usmála se na mě jeho matka a já nevěděl co říci. ,,Dozvěděli jsme se velké překvapení.'' usmál jsem se a Sen po mě hodil bačkoru. Jeho mamka ho chtěla napomenout, ale on začal mluvit.

Překvapení?! Jasně překvapení jak kráva! ,,S tím překvapením můžeš jít někam! Věděl si že je to možné a stejně ses ani neobtěžoval nic říct!" fňukal jsem a hodil po Kagem i druhou bačkoru, když chtěl začít mluvit zase mluvit. ,,Dobře. Tohle mi nic nevyjasnilo." nadzvedla obočí a já si založil ruce na hrudi a odvrátil se. ,,No jen to řekni babičce." zavrčel jsem a mamka se zarazila. ,,C-co?"

Co to kruci do něj vlítlo zas? Hodil po mě i druhou bačkoru, když jsem mu na to něco chtěl říci. ,,Můžeš se už uklidnit?!'' zvýšil jsem hlas a zhluboka se nadechl. Stín se objevil u Sena a jeho matka vyskočila z gauče. ,,Jdi.'' poručil jsem stínu a seděl naproti němu. ,,Já nevěděl, že zrovna teď může otěhotnět! Ani on sám to nevěděl, tak na mě prosím nekřič. Jsem tu už sto šedesát let a nikdy jsem tohle nezažil. Myslíš, že potkávám oheň jen tak na ulici?'' snažil jsem se neznít tak naštvaně a ublíženě. Oči se mu změnili na oranžovou a drak si okamžitě vzal kontrolu.,,Ty to snad nechceš?'' zeptal jsem se svého ohně a on mlčel. ,,Opravdu to dítě nechceš?'' zeptal jsem se opět a on stále mlčel.

Zvýšil na mě hlas a mamka vyděšeně vše sledovala. Oči mi změnily po jeho řeči barvu a Kaji převzal kontrolu. Koukal jsem na něj a přemýšlel, ale než jsem promluvil ozvala se matka. ,,Dítě?! Ty mi chceš říct že ti je sto šedesát let a ještě si mému synovi udělal dítě!?" vykřikla na Kageho a já se jí podíval do očí. Senovi matka je opravdu pěkná žena. ,,Je to složitější. Ale nevím jestli si to chci nechat." odpověděl jsem a ona se ke mě posadila. Stále jsem ji sledoval a neunikl mi Kageho pohled. ,,Rozhodni se, zlatíčko. Budeme s tatínkem stát za tebou, ale potom mi to musíš vysvětlit." řekl jemně a pohladila mě po vlasech a oči mi zmodraly. ,,Děkuju." špitl jsem a objal ji.

Až teď mi došlo, že Senovo matka tu je a vše slyšela. ,,J-Já-'' zastavil jsem se a koukal na Kajiho. Oni to dítě nechtějí? O-Oni nechtějí dítě... po tváři se mi začaly kutálet slzy a jakoby mě něco bodlo do srdce. Drak uvnitř mě koukal do prázdna a z očí mu také tekly slzy stejně jako démonovi. Nevím proč mám tenhle pocit, ale chce se mi utéct pryč a někde se schovat a plakat. Chtěl jsem si utřít slzy, ale na ruce jsem měl krev. J-Já pláču krev? ,,Tak moc jsem se snažil...'' zasmál se drak a teď vlastně ukazoval svou slabou stránku. Nikdy by mě nenapadlo, že moje srdce bude plakat jako tehdy. Sebral jsem se a odešel pryč.